Krátké zamyšlení o hodnocení kreslicích soutěží a malý průzkum mezi těmi, kdo je vypisují.
A ejhle, odměna přijde. Místo maxima 15 bodů ale dostane méně zdatný kreslíř bodů třeba jen 7. A tak se člověk rozčílí, že nad tím strávil takovou dobu a místo toho mohl raději udělat psací soutěž, která je za stejný počet bodů a měl by ji hned. Jenže je mu líto, že takhle přijde vlastně o hrstku bodů (a v případě velkého počtu kreslicích soutěží už se to docela nasbírá), protože „ostatní to jistě udělají“. Naopak zdatný kreslíř namaluje vynikající obrázek za 15 minut a „zbylých“ 105 minut věnuje třeba sbírání bodů za jiné soutěže nebo za výuku. Jak z takové „nerovnocennosti“ vyváznout?
Měli by se méně zdatní kreslíři vykašlat na kreslicí soutěže? Nedělat je vůbec, ale přijít tak o možnost získat body? Ano, někteří jim to možná doporučí, ale jiní řeknou, ať si raději vyberou takového hodnotitele soutěží, který tam tu snahu uvidí.
Osobně bych nejspíše doporučila, aby do adminu napsali, že na kreslení opravdu bohužel nejsou a že jim to nešlo, aby to „prosím omluvili“. Pokud je to hodnotitel seriózní, určitě to vezme v potaz. Navíc, mnoho profesorů má podle mne přehled, který student co zvládne, jestli umí kreslit, anebo jestli „je to flákač“. Určitě se pozná rozdíl mezi „narychlo načmáraným obrázkem“ a „snahou o přijatelný obrázek méně schopným studentem“. Často může roli v kreslení hrát i věk.
To jsem se nad touto problematikou takto „ve zkratce“ zamyslela a shrnula si to. Jenže mě na druhou stranu zajímá i názor druhé strany, tedy hodnotitelů. A tak jsem je požádala, aby nám své hodnocení kreslicích soutěží o něco přiblížili a objasnili.
Co o hodnocení obrázků říkají vypisovatelé kreslících soutěží?
Ernie Cihlička:
„Co se týče hodnocení kreslicích příspěvků, obecně vzato nejsem příliš náročný. Dokážu ocenit i díla „laická“. Samozřejmě, že ne plným počtem bodů či srpců, ale více jak polovinu odměny za dílo získat můžete. Obvykle hodnocení probíhá tak, že si příspěvky projdu a zhodnotím je dohromady. V tu chvíli už mám v hlavě rozmyšleno, která díla jsou nejlepší a ocením je nejvyšším možným ohodnocením. Další příspěvky získají už menší počet, obvykle tak 8–10 bodů nebo srpců. Pokud je dílo bezbarevné, odfláknuté a poslané na poslední chvíli, dočká se opravdu minima.
Pokud tedy studenti chtějí získat průměrný počet odměny, je důležité poslat kreslicí příspěvek včas, barevný a splňující všechny podmínky, tj. přiložená jmenovka. Jelikož sám nejsem nadaný malíř, mám pochopení pro neprofesionální výkresy.“
Midar Kilahim:
„Hodnocení obrázků je dost záludná záležitost a já se ji snažím řešit, doufám, co nejlépe. Nehodnotím podle toho, jak kdo kreslí. Vím moc dobře, že ne každý dostal do vínku kreslicí um. Ano, něco se dá naučit, ale to by se tomu člověk musel věnovat a musel to chtít.
Proto já soutěže hodnotím jinak – dle myšlenky. Kouknu na dílo a přemýšlím nad nápadem, co student nakreslil. Hledám v tom originalitu a nějakou zajímavost. Prostě a jednoduše to neporovnávám s nejkrásnějším obrázkem, ale s tématem. To znamená, že i člověk, který neumí kreslit, může získat stejný počet bodů, jako obraz od Picassa. Stačí, že mě zaujme.“
Narcissa Folmay:
„Pokud jde o hodnocení kreslicích soutěží, dám hodně na celkový dojem, ten je velmi často rozhodující. Podívám se, jestli jsou obrázky zasazené do nějakého prostředí, nebo se vznášejí ve vzduchoprázdnu, zda mají nějaké detaily nebo alespoň jejich náznak, a jestli si s nimi autor(ka) pohrál(a). Nejprve ohodnotím ta díla, která mě nejvíce nadchnou, takže maximum (tedy za kresbu 15 bodů) získá více lidí. Minimálně pak uděluji 10 bodů, ale to opravdu jen ve výjimečných případech, jen když vidím, že obrázek je narychlo načmáraný tužkou na otrhaném cancu papíru. Částečně si tedy při hodnocení vytvářím stupnici, přeci jen všem nemohu dát plný počet bodů… Něco málo strhávám za méně kvalitní vybarvení, když obrázek neobsahuje žádné detaily ani pokus o jejich náznak, a u kouzelnického slabikáře potom za nedodržení kouzelnické tematiky. Když se mi na obrázku něco nelíbí nebo bych ho nějakým způsobem vylepšila, napíšu to do komentáře. Vždycky to nejde, ale snažím se porovnávat předchozí obrázky od stejného autora a když vidím zlepšení, nějaký ten bod přidám. Mistrovská díla neočekávám, ačkoliv jsem jimi mnohdy velmi mile překvapena, jde mi především o to, aby na obrázku byla vidět snaha, většinou se to poznat dá, a snahu vždy ocením. Neodvažuji se tvrdit, že jsem nikdy nikomu ani trošičku nekřivdila, ačkoliv v to doufám, nicméně nikdo se proti mému hodnocení nebouřil, tak snad… Opravdu se snažím hodnotit co nejobjektivněji a mírně, protože je mi jasné, že každý človíček na hradě není rozený da Vinci.“
Mintaka Orionis:
„No, je to někdy velmi těžké rozhodování… Ale já se snažím hodnotit hlavně snahu. Takže i podprůměrný malíř, který se ale odhodlá malovat a vytáhne barevné pastelky a zaplní papír, se může těšit na vysokou odměnu. Navíc malovací soutěže jsou obvykle jen za 15 jednotek, takže se snažím ohodnotit maximem více prací, protože většina lidí na tom pracuje výrazně delší čas, než kdyby měla psát 3 palce textu, za které je taky v DÚ V (15 jednotek). Někdy dávám za super díla bonus, ten je ale vždy v srpcích. Ale je to těžké obecně – někdo maluje v ruce, někdo v PC programu, někdo udělá koláž…. Takže se snažím vidět hlavně snahu, že se do toho vůbec pustili. Na druhou stranu přiznávám, že pět načmáraných čar tužkou místo pěkného obrázku mě opravdu vytáčí…“
Jak je vidět z odpovědí hodnotitelů, dalo by se říci, že „jistota“ alespoň 10 bodů by se našla u tří ze čtyř hodnotitelů, kteří kreslicí soutěž vypisují. Osobně si myslím, že díla by se vzájemně mezi odevzdanými hodnotit neměla, protože jak uvádí všichni dotazovaní, ne každý je Picasso. Pak je ale hodnocení soutěží o dost složitější. Nejvhodnější systém je nejspíše onen „první dojem“ a „splnění zadání“. Když se člověk podívá na nějakou fotografii či obrázek, udělá si okamžitě první názor na to, co vidí. Jestli se mu to líbí, co ho zaujalo, co se mu naopak nelíbí. Teprve pak si začne všímat ostatních věcí.