Jak mnozí jistě vědí, 21. června od 19.00 proběhla slavnost k již devátému výročí naší školy. Slavnosti předcházel prodej lístků a také dobrovolné rozšíření cen do tomboly, což zmínila naše šéfredaktorka v dřívějším článku.
Samotná slavnost začala krátkým úvodním slovem šéfredaktorky Elennar Hollkin. Poté následoval takzvaný Turnaj cti, ve kterém studenti nesoutěžili sami za sebe, ale naopak sbírali body pro svou kolej. První částí tohoto mezikolejního klání byl kvíz týkající se dějin, ale i současnosti školy, který zaujal pozornost mnoha zúčastněných. Poté následovala matematicko-logická část klání, která naopak vyděsila mnohé obyvatele hradu natolik, že se ukázali až na slosování tomboly. Zejména kupecké počty dělaly studentům veliké problémy.
Jedna správná odpověď rovnal se jeden bod pro kolej. Zcela nečekaně již před začátkem soutěžení díky odměnám za nezištné dary do tomboly získal Mrzimor díky slečnám Orestě Vianuevě a Charlotte Von Emotion čtyřbodový náskok a Nebelvírským pomohl zase pan Nebelbrach Mechacha, který získal za své dary dva body. Šlo hlavně o úporný souboj mrzimorských a nebelvírských chytrých hlav, které měly na slavnosti největší účast. Nakonec zvítězil Mrzimor a získal tři galeony na své bankovní konto. Bodový rozdíl byl však velmi těsný. Za zmínku samozřejmě stojí i účast chytrých hlav zmijozelských, které se nenechaly zahanbit. Jen Havraspár získal pouze jeden bod. Možná proto, že jeho studenti měli na slavnosti téměř nulovou účast.
Po soutěžích následovalo vyhlášení nové školní zástavy a hymny, čehož se ujala zástupkyně ředitele Larrie Larstonová. Mezi zástavami zvítězil návrh Nebelvírské studentky Hekatey Centaurix, který bude zdobit náš hrad pro následující školní rok.
Novou školní hymnou byla jednohlasně zvolena skladba od slečny Keši z Borové a její návrh na hymnu si přítomní studenti hnedle odzpívali ve Velké síni.
Čtyři hůlky vzhůru míří,
magie se proplétá,
v jejím středu mlha víří,
stojí škola zakletá.
Škola kouzel, škola umu,
ve všech čtyřech kolejích.
Každý rok sem míří domů
cestou v starých alejích.
Ve sklepení číhá tiše
had, co všechny sleduje.
Všechno vidí, všechno slyšel,
v chytrosti si libuje.
Lev, ten hrdě hradem kráčí,
na odiv má sílu, zbroj.
Kráčet s ním odvahu značí,
víra v sebe toho zdroj.
Havran zabral špičky věží,
rád rozhlíží se vůkol.
Ať je slunce nebo sněží,
sám zvládne každý úkol.
Jezevec je mezi nimi,
každému, co jeho jest.
Bez něj smutné budou zimy,
je mu cizí každá lest.
Čtyři hůlky vzhůru míří,
magie se proplétá,
v jejím středu mlha víří,
stojí škola zakletá.
Stojí tady po staletí,
tak, jak si kdysi přáli.
Prošlo tudy mnoho dětí,
co u krbů se hřály.
Buďme šťastni, že jsme tady,
vždyť je to štěstí, vážně.
Když si nevíš s něčím rady,
ptej se, odlož vášně.
Na svou školu buď vždy hrdý,
uč se, ať pak všechno znáš.
Ač se ti zdá výcvik tvrdý,
jsi tu, takže na to máš.
Nu a na závěr slavnosti byla velká tombola, opět pod vedením Elennar Hollkin. Cen se sešlo 87 a losů se prodalo 230. Obyvatelé hradu měli možnost vyhrát celou plejádu zajímavých cen od děravé ponožky až po plesové šaty z poslední kolekce na Příčné ulici. Celkem tombola stala naši školu 55 galeonů. Samotné slosování samozřejmě přineslo nemalé nervy všem osobám, které si nějaké losy zakoupily. Někteří byli úspěšní, jiní méně. Například modrý student Dunstan Merryweather vyhrál spoustu užitečných předmětů, pan Nicholas McElen vyhrál nádherné dámské šaty, čím vzbudil závist mnoha studentek, a zástupkyně ředitele dostala ke svému jistě nemalému platu ještě navíc hrudku zlata.
Slavnost byla vskutku podařená. Klání zákeřné a přesto zajímavé (i děsivé pro ty s alergií na matematiku). Nová zástava i hymna jsou velmi povedené. Výhercům byly rozeslány jejich ceny z tomboly a výtěžek z ní spravedlivě rozdělen mezi koleje, které dostaly na své konto 102 srpců.