Vpuštění do hradu nás zbavilo mnoha starostí (Přijmou mě? Přijmou mě?!), ale na druhou stranu jich možná ještě více přidalo. Tak kupříkladu neudělat ze sebe blbce hned první den, snad až si na vás trošku zvyknou. To ovšem nebyla ta jediná věc. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, kde se dá levně pořídit uniforma, něco málo si vydělat a načmárat něco na zeď. A u toho bloumání mě napadlo: Jak se asi mají ostatní? Jak se asi měli ti před námi? Tak proč si jich pár nenajít a nezeptat se jich?
Jako první se mi povedlo udělat rozhovor s Tess Boneovou:
Do které bys chtěla koleje?
Mrzimor, odtud je kamarádka, která mě sem dovedla.
A kdopak to je, smím-li se zeptat?
Becky Johnson, skvělá to osoba. – zasní se –
Přemýšlela jsi vlastně o jiné koleji?
O všech, samozřejmě. Kdyby nevyšel Mrzimor, doufala bych v nebelvír.
Na co ses tady ve škole těšila asi nejvíc?
Na výuku! – vypískne nadšeně – Jsem jeden z bláznů, co miluje učení… a dobrou společnost. No, v druhé řadě RPG. – usměje se –
O čem byla tvoje vstupní esej, přesněji řečeno, jak jsi pojala nám zadané téma?
No, téměř doslova. Byl o jednom mém zážitku v hodině tělocviku, kdy jsem poprvé použila magii, je to krátké. Pokud chceš, můžu ti to sem napsat, jen pro představu. – usměje se a ukáže svou esej –
První příznaky magie se u mě objevily jednoho dne ve škole. Přesněji v hodině tělocviku.
Asi bych měla na úvod zmínit, že se až panicky bojím dvou věcí: pavouků a letícího míče. Co teprve míče, který letí plnou rychlostí a míří na mou hlavu! Možná za můj strach může nějaká vzpomínka z dětství, ale těžko říct, tak hluboko moje paměť nesahá. To už ale odbíhám od tématu. Vraťme se k oné hodině tělesné výchovy.Je osm ráno, 27°C, lehce zataženo. Stojím v teniskách ve sportovní hale. Nástup!
Rozřazujeme se do týmů. Počkat, co že to hrajeme? Vybíjená. Jen to ne. Popadnu roztřesenou rukou žlutý dres a s hrůzou v očích zamířím ke svému týmu. Probírá se strategie. Jako by to nějak pomohlo, když kapitánka druhého týmu je pověstná Jane. Ranařka se širokými rameny a pořádnou parou. Nemáme šanci. Tým mi určil na herním poli místo. To nejvíce vzadu. Ví, že hrát neumím. Pomalým krokem zaujmu pozici a hra může začít.
Hru nijak zvlášť nesleduji, ale vím, že prohráváme. Jiná možnost ani nepřichází v úvahu. Odpočítávám čas, co zbývá do konce hodiny. Ještě 20 minut! Mezitím už je víc jak polovina družstva žlutých vybita. Mě si nikdo moc nevšímá, protože zatím nikomu nikde nevadím. Horší bude, až zůstanu v poli mezi posledními a budou mě muset vybít.
První rána, která je mířená na mě, právě letí. Není nijak rychlá, tak na poslední chvíli stihnu uskočit. Po pár minutách zůstávám za náš tým v poli sama. Teď se dostáváme ke zmíněnému projevu magie. Jane stála deset metrů ode mě. Držela v rukou míč a napřahovala se k ráně. Se strachem v očích jsem si dlaněmi přikryla obličej. Ať ten míč mine, prosila jsem v duchu. V mých představách už jsem ležela na ošetřovně s velkým modrým kruhem přes celé břicho.
A míč? Minul! Ranařka Jane se netrefila. Nemožné! Celý zbytek zápasu mě nevybila. Byla jsem opředená jakýmsi kouzlem. To dokázalo, že míč měnil dráhu, směr nebo rychlost. Jane zuřila. Ostatní včetně mě užasli. Zápas poprvé skončil nerozhodně.
Touto esejí chci zvlášť poděkovat kouzlu. Ochránilo mě před několika modřinami a hlavně – můj strach je pryč. Tedy, jen strach z míčů, strach z pavouků přetrvává dál. To se nedá nic dělat.
A copak jsi udělala jako první věc, když jsi vešla do hradu?
Prolítla bradavický hrad. – zasměje se –
Jak jsi naložila s penězi a co si myslíš o vzhledu všech nováčků? Myslím tím náš nováčkovský stejnokroj.
Koupila jsem si uniformu z třetí ruky. Ostatně ty visící cáry a díry vypadají vcelku vtipně. K tomu jsem si ušetřila na zápis jednoho z předmětů. Dále jsem si koupila věci na obstarávání soviček. A ohledně stejnokroje? Připadá mi vtipný, ale už se těším, až si ho dám opravit. – zhodnotí situaci a usrkne si čaje – A poté jsem si vytvořila postavu a přihlásila se do Dějin čar a kouzel. – dodá –
Zatím jsi možná neměla moc času na poznávání lidí tady kolem, ale kdo se ti zatím zdál nejsympatičtější?
Nejsympatičtější? Až po tobě? No, asi již zmiňovaná Becky Johnson a poté červenka Moly.
Co bys chtěla dělat po studiu?
Samozřejmě učit. – odpoví bez přemýšlení –
A jaký předmět?
Malbu nebo fyziku. – zasměje se – (pozn. autorky: Po zaslechnutí slova „fyzika“ nabral Charlie, který byl také přítomný, svou kolejní barvu)
Moc děkuji za rozhovor, Tess.
Jako další šel na špalek John Charles Bartowski, i když to není tak úplně nováček, velice mě zajímaly jeho začátky a paměť mu naštěstí do té doby ještě sahala.
Takže Charlie, jistě už víš, že jsi moje další oběť.
Jo. A vůbec se mi to nelíbí.
A jak se cítíš?
Ech, fajn.
Co tě sem tenkrát přivedlo?
No… ne že bych si zrovna vzpomínal. – ukápne mu nostalgická slza – Myslím, že jsem se sem náhodou zatoulal, když jsem se koukal na informace o HP. Bohužel ale asi 10 minut po červencové registraci, takže jsem si musel pár týdnů počkat.
To potěší! Do jaké koleje jsi chtěl?
Já? Mně to bylo úplně šumák. A to si nedělám srandu, Moudrému klobouku jsem prostě řekl, že je mi to jedno, a nechal jsem ho, ať mě zařadí tam, kam patřím.
To bude tím, že si chlap. Na co ses těšil ve škole nejvíc?
No, zajímalo mě, jak to tu funguje. A momentálně se nejvíce těším na soubojový klub.
O čem byla tvoje vstupní esej a na jaké téma?
Jó… – vzpomíná – Můj kouzelnický vzor. Napsal jsem ho o Nevillovi Longbottomovi.
To je zajímavý vzor. Co se ti na něm líbí?
Nevím… prostě jsem zavzpomínal a vytáhl jeho. Možná to, jak hodně se změnil.
Co byla první věc, kterou jsi udělal po vpuštění do hradu?
Jó, to já nevím… Myslím, že jsem čekal do půlnoci, až nás konečně pustí na hrad, a poté jsem šel spát. Ráno jsem myslím jako první věc zašel do Velké Síně.
Jak jsi naložil s penězi, které ti byly hned ze začátku připsány na konto?
No, celkem „chaoticky“. Šel jsem si nakoupit uniformu a jaksi jsem nepochopil systém fungování nakupování. Takže jsem si omylem koupil troje kalhoty a poté ty dvoje navíc musel prodat, přičemž jsem přišel o dost peněz.
Co si myslíš o nováčkovském stejnokroji?
Co si o něm myslím? Celkem se mi líbí, ale je podle mě celkem drahý. A taky se mi nelíbilo, když jsem jako nováček měl jen na roztrhaný, protože ten se mi nelíbil. Mimochodem – je hezčí než minulý stejnokroj.
Okej, Charlie, kdo se ti tady na hradě zdál hned v začátcích nejsympatičtější?
Hmm… co si pamatuji, tak zřejmě madam Adrianet le Ros. Byla jedna z prvních, kterou jsem viděl. A taky Bilkis Blight. Po zařazování jsem s ní byl tady U Tří košťat na „čaji“ a příjemně jsme si povídali.
Dobře. Od Tess jsem se dozvěděla, že si pročítala tvoje články v Denním věštci. Jak ses k psaní dostal?
Chtěl jsem zkusit něco nového a zrovna se mi naskytlo téma. A proč? Protože prvňačka Naya Rochelle Abernathy se okamžitě ujala vedení v bodování. Takže jsem se rozhodl obeslat všechny studentky, které jsou v prvním ročníku a jsou nejlepší z koleje. Nakonec mi odpověděla ona a Maia Lynette Aerangis. Poté jsem udělal rozhovor s kapitánkami a Nebelbrach Mechacha mi nabídl, že bychom mohli udělat sportovní redakci. Takovouhle nabídku jsem nemohl odmítnout a už to jelo.
Děkuji všem zpovídaným za rozhovor a doufám, že se článek líbil.