Není to tak dlouho, co se gumová kachnička vrátila z cest. Ale od té doby se plouží chodbami jako stín.
Mladší studenti už asi nebudou tak úplně vědět, o koho jde. Nicméně vězte, že tento kus plastu gumová kachnička dlouhá léta řídila náš ústav spolu s Nimrandirem Elénérem. Pamětníci jistě potvrdí, že na ni byla radost pohledět – žlutá peříčka vždy čistá a načechraná, oranžový zobák bez poskvrnky. Kachnička mívala vždy dobrou náladu a věrně stála po boku svého ředitele majitele. Ty doby jsou už ale pryč. Nyní by snad gumovou kachničku nikdo nepoznal. Kachnička chodí po chodbách jako strašidlo – opelichané peří, svěšená křídla a flekatý zobák. Zdá se, že také výrazně zhubla a má jisté žaludeční potíže, soudě podle nelibých zvuků, které ji provázejí. Co se ale stalo?
Neoficiální zdroje uvádějí, že za to může tak obyčejná věc, jako je změna klimatu. Kachničce se v exotických zemích prý zalíbilo natolik, že prohlásila, že už na hrad zpátky nechce. Ano, slunci, písku a nekonečným oceánům se prostě stísněná koupelna na hradě nevyrovná. Ale když se Nimrandir Elénére rozhodl z cest vrátit, kachnička musela jít pochopitelně s ním. Jak čtenáři jistě vědí, gumové kachničky jsou na svých majitelích silně citově závislé a dlouho by bez nich nepřežily. (Nebo že by to bylo naopak?!)
Nyní tedy kachnička strádá a neustálé přesuny mezi hradem a Ministerstvem jí dozajista také příliš neprospívají. Proslýchá se ale, že jejího majitele platí tak dobře, že se rozhodl vyrazit na krátkou dovolenou do teplých krajin a kachničku vzít s sebou. Snad jí to zvedne náladu!
Pro Denní věštec
Anseiola Jasmis Rawenclav
?! – Snad?! Toto je tyrani zvirat! Nekdo by mel co nejdrive zakrocit!