Čas od času na nějaký ten srázek vyrazí i profesorstvo. Tentokrát to byl Kolín a bitva Ve znamení lva. Myslíte si, že jsou profesoři suchaři? To jsem tedy zvědavá, co budete říkat po přečtení zápisků z mého bonzbločku.
Pan ředitel se po mě válí (ehm).
Pan inspektor někam zmizel …
Já: Hele, asi nám unesli pana inspektora.
Pan ředitel: Oni ho zase vrátěj, až zjistěj, co je zač.
Madam Watanka: A nejsou tu nějací nepřijatí profesoři?
Já: Teda ale jestli ho vážně unesli, tak slavme a pět dní se radujme! Teda vlastně tři dny.
Probíhá bitva ….
Já: Hele, a kterej je vlastně ten král?
Madam Watanka: Oni snad krále ani nemaj.
Pan ředitel: Ne, to je jinak. Oni maj králů několik, a ti si mezi sebou půjčujou korunu, aby zmátli nepřítele.
…
Madam Watanka imituje Jana Lucemburského a „seká kolem sebe mečem“: Tady někdo byl, tady jsem něco slyšel.
Právě zabili Jana Lucemburského, na scénu vbíhá šašek zabitého krále …
Madam Watanka: Hele, sledujte, ten strašně naštvanej šašek půjde za tím, kdo mu zabil zaměstnavatele, a děsně ho seřve, protože mu teď nemá kdo platit sociální a zdravotní pojištění.
doplněk – aneb pár perliček, které bonzbloček madam Rawenclav nemohl zaznamenat:
Ráďa Romanoff byl povýšen na vrchního drbače kolejního psa Tatovilla. Soustředěně a poctivě drbal a drbal. Do toho prohlásila madam Faustová: „Tedy, Ráďo, budete si ho muset odvézt s sebou!“ Na to Tatoville zabručel stylem „to máš teda recht, ty potvoro jedna nedrbavá“
Sandrik Vrizas se obrací k spícímu, ehm, tedy meditujícímu panu řediteli: „Pane řediteli, vyprávějte nám nějaké veselé historky z programování!“
Madam Watanka pilně vyrábí jakési rukodělné věcičky, když vztekle zahodí rozdělanou práci a zbytky nití strká do zvláštního pytlíku, Sandrik Vrizas prohlásí: „Jo aha, tady máš všechno to zkažený, a tady jedno povedený!“
Madam Faustová při servírování oběda: „Tak, je tam obvyklá dávka utrejchu, ale tentokrát s postupným nástupem účinku. Aby to zapůsobilo, až odjedete, nemůžeme totiž riskovat, že byste si spojovali svůj stav s obědem u nás.“
Madam Watanka: „Copak spojovali, ale kdo by ty mrtvoly uklízel?!“