OPRAVENOPokračování
Otevřel jsem kuchyňské dveře a vstoupil.
Babička seděla u stolu, před sebou měla ještě nedopitý šálek čokolády a na talířku pár
domácích sušenek. Jednu z nich právě chroupala. Ani si nevšimla mého příchodu.
Maminka stála u okna. V koutku se právě samo umývalo nádobí.
Matka se po mém vstupu otočila směrem ke dveřím. Tvář měla stále bledou a její pláčem zčervenalé oči neklamně vypovídaly o jejím rozpoložení.
„Co potřebuješ, Morty? Neposlala jsem tě snad před chvílí spát?“ Nasadil jsem poslušně chápající výraz a odpověděl:
„To ano, mami, ale mám ještě hlad. Jak jsem šel otevřít babičce dveře, ty jsi rychle uklidila stůl a já už potom nejedl.“
Mamka na mě zkoumavě pohlédla,vzdychla si a otočila se zpět k oknu.
„Tak se posaď, chceš ještě karbanátek nebo něco jiného?“ řekla babička a spiklenecky na mě mrkla.
Sedl jsem si k babičce a po chvíli se na stole objevil talíř s karbenátkem a kusem chleba. Pustil jsem se do jídla.
Mamka zanechala dívání z okna a přešla k umytému nádobí. Mávla hůlkou a nádobí se začalo přemisťovat do otevřeného kredence.
„Nejez tak hltavě,“ pošeptala mi babička,“nebo to bude ještě nápadnější!“ Poslechl jsem ji a udiveně se na ni zadíval.
„Až půjde Megan spát, přijdu za tebou do pokoje a promluvíme si spolu.“ Málem jsem se zakuckal a rychle ohlédl po mamce. Věnovala se stále nádobí.
Z jejího pozorování mne vytrhla prázdná vidlička. Otřel jsem si mastná ústa do ubrousku a odstrčil talíř. Zamrkal jsem na babičku, vzal talíř a odnesl ho mamce. Dal jsem pusu a poděkoval za jídlo.
Vrátil jsem se do pokoje a zavřel za sebou dveře. Vrhnul jsem se okamžitě na úklid.
Babička je na pořádek velmi přísná a já nechtěl, aby se naše další rozmluva
oddalovala kvůli poházenému šactvu, nesrovnaným knihám a pergamenům.
Než jsem sebral a roztřídil všechny ponožky, poklidil pracovní stůl, srovnal pergameny a uložil knihy na poličku uběhlo patnáct minut.
Posadil jsem se k uklizenému stolu, vytáhl ze zásuvky mudlovský papír a začal psát pozvánky na oslavu pro své mudlovské kamarády.
Když jsem byl v polovině čtvrté pozvánky ozvalo se ode dveří tiché zaklepání.
Odemkl jsem a otevřel dveře. Babička vešla,rozhlédla se po pokoji a se spokojeným úsměvem usedla na okraj postele.
„Jsem ráda že jsi se při uklízení moc nezadýchal“ pravila vlídně a ukázala mi na místo vedle sebe, kam jsem si měl sednout.
„Nesmíš se na maku zlobit. Jakákoliv zmínka o tvém otci ji vyvede z rovnováhy, však víš. Připravila jsem si pro ní doma zklidňující lektvar a něž jsem odešla za tebou, dohlédla jsem na ni aby ho celý vypila. Ráno na tom bude lépe.“
Vděčně jsem na ni pohlédl a kradmo sevřel babiččinu ruku. „Babi, říkala jsi že si spolu promluvím.,“ vyhrkl jsem nedočkavě.
„Ano Morty, promluvíme si spolu. Ale nečekej nic závratného, ještě ti není sedmnáct let a já se cítím zavázána neporušit svůj slib, který si na mě tvá matka vyprosila.“
Zklamaně jsem se na babičku podíval a zeptal se: „Tak o čem si chceš povídat.“
Babička se zamyslela a pomalu promluvila: „Chci tě připravit na to, co ti Megane po oslavě řekne. To, co za dva dny uslyšíš, bude pro tebe velmi překvapivé a troufám si říci, že budeš velmi překvapen.
Dozvíš se spoustu věcí o svém otci, o jeho životě i smrti. Chci ti, ale říci, a maminka nebude moc objektivní, pokud se bude týkat tvého strýce. Některé věci a činy se odpustit nedají. Já si ale myslím, že mamka strýci křivdí.“
„Ale teď přejděme k tomu hlavnímu, proč jsem za tebou přišla. Tvůj strýc Richard, ti zanechal, milý chlapče, vše co měl. Dnem svých sedmnáctých narozenin nabudeš velkého majetku.
Strýc ti zanechal svůj dům a pozemky u Zlobří řeky, všechny své galeony, listiny a svého skřítka.
Před svou smrtí mi poslal dopis, ve kterém mne žádal, abych se stala vykonavatelem jeho poslední vůle. Mám pro tebe jeden dopis, který ti mám, dle instrukcí dát v den jeho pohřbu. Po jeho přečtení se rozhodneš, zda dědictví přijmeš či nikoli.“
Zíral jsem na babičku s otevřenou pusou, po malé chvíli jsem vyhrkl : „Babi, jak to všechno víš? Co to pro mne znamená? Co vlastně po mně bude strýc chtít? Jakto, že mu maminka neodpustila? Proč mi nikdy nenapsal? Jakto, že si píše s tebou? Já tomu vůbec nerozumím!“
„Já vím, ale postupně se ti vše vysvětlí. Mnoho pochopíš od mamky, mnohé si přečteš v dopise. Já ti jen mohu říct, že na strýcův pohřeb pojedu s tebou a pár dní spolu zůstaneme u Zlobří řeky.“
Babička mne pohladila po vlasech a po chvíli pronesla: „Teď je už pozdě a já jsem po té cestě strašlivě unavená.“
Vstala a šla ke dveřím.
„Babi, já ….“ Babička se otočila a pronesla: „Já vím, ale dnes jsem ti toho řekla až až.
Promluvíme si zítra během dne. Teď se pokus usnout, víš že zítra bude mamka potřebovat pomoci s přípravou oslavy. Tak ať jsi čilý. Dobrou noc, Morty!“ řekla babička a otevřela
dveře.
Zhasla světlo, nechala mne sedět na posteli a odešla.
Pokračování příště