Redaktoři – kdože? Cože?!: Addie Hazel

V redakci máme mnoho nových tváří. Někteří stihli už spoustu článků, projektů, jiní jsou třeba vidět jen nárazově. Ráda bych vám proto představila nejen staré známé firmy (jakou je třeba Princess), ale i naše věštecké benjamínky. Přesuneme se z Nebelvíru do Havraspáru, od primusky k famfrpálové kapitánce. Vážení páni, vážené dámy… Addie Hazel!

Denní věštec: Nádherný den, slečno Addie, děkuji vám, že jste si na mě udělala čas. – usměje se – Přestože to mnoho obyvatel možná neví, neboť řádíte ve dne i v noci na hřišti, jste i členkou redakce Denního věštce! Sice vašemu srdci určitě stále vévodí famfrpál, příležitostně ale i něco napíšete. Věnujete se nejraději famfrpálovým tématům i v rámci novinařiny? – nachystá si pergamen –

Addie Hazel: Krásný den i vám, slečno! – usměje se – Ano, když už se chopím pergamenu a brku, tak se držím hlavně famfrpálové tematiky.

Denní věštec: – usměje se – Zkrátka odborník na scéně. U vás mě opravdu moc zajímá, jak jste se k novinařině vlastně dostala. V Denním věštci nepůsobíte rozhodně tak dlouho jako v kolejním periodiku… – sumíruje si myšlenky – Vaše zástupkyně docela hodně píše, jste si blízké… „Neukecala“ vás k tomu náhodou tak trochu i ona? – podezřívavě kouká na slečnu a zubí se –

Addie Hazel: Nene, moje zástupkyně je v tom nevinně! Pro kolejní časopis píšu už… – začne počítat – No, pár let určitě. – zasměje se – Už si ani pořádně nepamatuju, co mě k psaní přivedlo. Možnost si přivydělat? Famfrpálové články? Možná i samotná tehdejší šéfredaktorová. Do Denního věštce jsem se chtěla už několikrát zapojit, ale stále nebyla ta odvaha, čas, nápady. Až pak přišla jedna nejmenovaná fialová, že by potřebovala jeden článek, a tak jsem využila příležitosti. – mrkne –

Denní věštec: V tomhle je výjimečně nevinně, jo? – má problém uvěřit – Nejmenovaná fialová… Která to jen mohla být? – naoko dumá a zasměje se – Máte v plánu se novinařině věnovat jednou třeba i nějak ještě ve větším měřítku než doposud? Přeci jenom… Teď spoustu času věnujete famfrpálu a týmu, ale profiliga se kvapem blíží. Jaké jsou vaše plány do budoucna, co se právě psaní týče? Na co se od redaktorky Addie můžeme těšit? – zvídavě se usměje –

Addie Hazel: Výjimečně? Vůbec! Ona je naprosté zlatíčko. Asi jako já! – směje se a rovná svatozář – V budoucnu bych se asi chtěla více věnovat novinařině. Ráda bych i teď, ale stále mám svůj famfrpál. A co ode mě čekat? Těžko říct. To nevím ani já sama. Myslím si, že od všeho něco. Trochu famfrpálu, trochu rozhovorů, trochu kreativity. – směje se –

Denní věštec: – pozoruje svatozář a zvedne obočí – Kreativitu máme rádi! Vy působíte tedy ve dvou redakcích. Vnímáte (ať už z vnitřního fungování, nebo z toho, co jde vidět navenek) nějaké zásadní rozdíly mezi hradním a kolejním periodikem? Jsou vůbec nějaké podle vás?

Addie Hazel: Největší rozdíl mezi periodiky vidím v tom, jak vydávají články. Myslím to tak, že v Denním věštci to, co je napsané, to se vydá, ale v Corvinu se čeká na více článků, aby se mezi studenty pak poslalo celé vydání. Takže v redakci Věštce pravidelně někoho najdu, ale u Corvina mám pocit, že v redakci je nejvíce lidí, když se blíží deadline. Což samozřejmě nemusí platit vždycky. Ale jiné rozdíly moc nevnímám. U obou periodik vidím příjemnou atmosféru v redakci, společné teambuildingy na nápady, hromadu kvalitních článků napříč různými tématy.

Denní věštec: – přikyvuje – A ať se nebavíme jen o psaní, na hradě jste už relativně dlouho. Jsou vůbec ještě nějaké nesplněné cíle, sny, výzvy… Něco, co jste ještě nestihla? – spokojeně si zapisuje –

Addie Hazel: Ano, ještě mám pár věcí, které chci splnit. Nejblíž mám ke splnění magíka za snědení 500 fazolek. Dále bych chtěla v rámci koleje získat kolejní diadém, ale nevím, jestli jsem natolik studijní typ. Nakonec bych ráda získala magíka za ukončení famfrpálového zápasu do 40 minut. To je asi něco, co bych si v následujícím roce chtěla splnit. Ale otázka je, co vše se mi splnit povede.

Denní věštec: To je otázka, ale rozhodně bych vám to moc přála! – mrkne – No a vzhledem k tomu, že tohle je typ rozhovoru, kde se můžu ptát na cokoliv, a já jsem hrozně zvědavá – kapitánová, jak jste připraveni jako tým na nadcházející sezónu? Jaké můžeme očekávat výsledky? Už máte zvolenou taktiku? V jaké atmosféře zatím probíhají tréninky? – zahltí slečnu Addie salvou otázek –

Addie Hazel: Děkuji! Tak k tomu famfrpálu! Myslím si, že začátek sezóny se nám zatím povedl. Mým hlavním plánem bylo nalákat na hřiště nováčky tak, aby u famfrpálu vydrželi. Což se zatím daří. Starší studenti jdou těm mladším příkladem. Jsou vidět jak na IT, tak na KT, kde pracují na mezní. Ze začátku sezóny mám velkou radost. Troufám si říct, že od nás můžete očekávat ty nejlepší výsledky, kterých jsme schopni. Ale ještě ukáže čas a trénink, jaké výsledky z toho budou. Na taktikách s Eil už pilně pracujeme, ale zatím je to vše v našich hlavách a tam bych to ještě chvíli nechala. – tajemně se usměje – Tréninky probíhají v přátelské atmosféře. Starší studenti bez problému přijali mladší studenty, které s radostí zaučují a sdílejí s nimi tipy a triky. Rostou nám už noví závisláci na rozvahách. Potlouky létají jenom (ehm) na terče, ne na ostatní studenty. Křížek jsem jako kapitán ještě nemusela použít. – směje se – Zatím máme plné hřiště, takže jsem jako kapitánka spokojena.

 

Denní věštec: To zní výborně. Přeji vám samozřejmě, ať se vám štěstí lepí na paty. – usměje se – Moc by mě zajímalo, co považujete za svůj prozatímní největší hradní úspěch? Máte něco takového, na co jste hrozně pyšná? – uculí se –

Addie Hazel: Nějaká jednodušší otázka by nebyla? Asi nemám jeden úspěch, na který bych byla pyšná. Mám více malých úspěchů, například Cenu Roweny, složené OVCE, chycenou zlatonku, famfrpálové výsledky.

Denní věštec: Náhodou i to jsou velké úspěchy! – mrkne na slečnu – Záleží, zda pro vás mají velkou hodnotu. Slečno, blížíme se zdárně k finiši rozhovoru, takže se přesuneme k (možná) odlehčenějším otázkám. Kdybyste mohla mít nějakou superschopnost, jaká by to byla a proč?

Addie Hazel: Počítá se schopnost přečíst knížku během krátké chvíle? I když strašně ráda čtu, tak mi to strašně dlouho trvá. Uvítala bych přečíst krátké, ale i dlouhé knihy za půlku času, než když je čtu teď. – usměje se –

Denní věštec: Počítá! Takovou bych brala taky. Čtení zabírá hrozně moc času a ráda bych mu věnovala víc, ale bohužel to někdy nejde. – zubí se – Skvělá odpověď. No a co nějaký zlozvyk? Prozradíte na sebe?

Addie Hazel: Tak takovou otázku jsem tedy nečekala, slečno! Určitě mám nějaké zlozvyky. Třeba křupaní kloubů, když jsem nervózní. Teď tady mě nic jiného nenapadá.

Denní věštec: Vy máte jako famfrkapitánka čekat úplně všechno! – zubí se – Takže až uslyšíme rány na zápase, není to zlomené koště vejpůl, ale vaše prsty? Ať se přesuneme k něčemu… pozitivnějšímu. Kdybyste si mohla vysnít ideální den, jak by vypadal? – zasní se –

Addie Hazel: Přesně! Forcer se nesmí rozbít ani náhodou! Kdo by to pak s Candorem řešil. – zamyslí se – Byl by to jarní den, kdy už je venku teplo, svítí sluníčko a rostou kytky. Ráno bych si zašla na trénink, větší část dne bych si zalezla ven s knížkou a večer se šla projít s přáteli.

Denní věštec: No já ne. – trochu nervózně se zasměje – To zní možná až idylicky, asi bych se k vám přidala. Poslední otázka poputuje k cestování. Cestujete ráda? Kam byste se jednou třeba ráda vydala a jaká je vaše idylická dovolená – ležet u bazénu s knihou a užívat si sluníčka? – odhaduje podle dosavadních odpovědí slečny – Nebo se pletu?

Addie Hazel: Já taky ne! S Candorem nemám nejlepší vztahy. – znervózní – Ano, ráda cestuju. Já mám radši chodící cestování než odpočívající. Nyní hlavně výletuju po našem kraji, ale ráda bych v budoucnu vyrazila do Francie a procestovala ji od severu k jihu. Láká mě jak ta příroda, tak i ty památky, které tam mají. Ale ani ta knížka u vody na sluníčku nezní špatně! A na takové to vypnutí od mudlovských povinnosti to je ideální. – usměje se –

Denní věštec: Tak to nakombinujte! Nejdřív památky a pak pár dní knížka u vody. Plány máte tedy sympatické! – uculí se – No a na závěr vám nechám prostor cokoliv sdělit hradu, vzkázat něco čtenářům nebo snad někomu konkrétně. Také se můžete na něco zeptat mě. – řehní se – Je to jen a jen na vás!

Addie Hazel: Ráda bych poděkovala za váš čas a za připravené otázky, které mě vedly k zamyšlení! Čtenářům bych vzkázala, ať se nebojí koukat na svět s růžovými brýlemi. Sice je to někdy těžké, ale život je pak lepší! Jak mezi kouzelníky, tak u mudlů. – usměje se –

Pro Denní věštec
Amanda Wright