Z koleje Zmijozel do řad zaměstnanců: Rozhovor s madam Annyou o módě, nostalgii a nových začátcích

Na žádost madam Liddle jsme se sešly v chladných prostorách hradního sklepení.

Denní věštec: Krásný den, madam Annyo, tak jak se dnes máte? Koukám, že vás to pořád táhne do sklepení, že? – nostalgicky se na madam Annyu usměje a zapne si kabát až ke krku –

Annya Liddle: Krásný den, slečno Princess. To víte, zvyk je železná košile, a když vás ještě nepustí ani do vlastní společenské místnosti, tak si zvyknete na bojové podmínky. – zasměje se a odkopne pod stůl spací pytel –

Denní věštec: Vůbec se vám nedivím, asi bych také pořád okupovala prostor před Buclatou dámou. Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste odhodila studentský hábit a stala se zaměstnankyní?

Annya Liddle: Důvodů to mělo několik. Nejdřív jsem si říkala, že bych zfialovět nikdy nemohla, vždyť by spadl hrad. Ale potom jsem nad tím začala víc přemýšlet. Sběr bodů už mě tolik nebavil jako dřív. Pořádně mi to nemělo co dát a já neměla co dát své koleji. Tak jsem si řekla, že to zkusím. Potomka si případně mohu udělat vždy. – zasměje se –

Denní věštec: Další malá Lídlovka? – teatrálně si tiskne ruku na srdce – Nu, třeba by to bylo tiché, pokorné dítě, o kterém nikdo neví. – při té představě se neubrání smíchu – Každopádně ale máte můj obdiv. Ono to není nic jednoduchého si toto všechno uvědomit a přiznat. Já to třeba neumím. Je něco, co vám už teď ze studentského života chybí?

Annya Liddle: V tom případě by nebylo moje, kdyby bylo tiché. – také se zasměje – No, chybí mi dělání úkolů, ale to zase kompenzuje jejich opravování. Možná mi chybí zelené zbarvení kolejních předmětů. Vše mi zmodralo nebo zfialovělo. – zamyslí se – A taky si ještě pořád pletu vykání a tykání. Tykat dinosaurům a vykat mlaďochům je nezvyk.

Denní věštec: Domácí úkoly si můžete užít i na seminářích, toho bych se nebála. – usměje se – To zbarvení kolejních předmětů mě mrzí, slyším to ze všech stran. A tomu tykání a vykání naprosto rozumím. Sama s tím mám problém, když někdo z Nebelvíru zfialoví. Divím se, že se mi ještě ve Velké síni nestalo nějaké faux pas. – zasměje se a povytáhne si teplé ponožky –
Všimla jsem si, že jste to v seminářích pěkně rozjela! Nejenže jich máte dost vypsaných, ale všechny do jednoho jsou vskutku zajímavé a zábavné. Jaký předmět by vás nejvíce lákalo učit, kdybyste se rozhodla stát se profesorkou?

Annya Liddle: Ano, semináře dělám. Potřebuju body vzdělání, abych mohla kouzlit ve Velké síni. Květinka je sice pěkná, ale takové Silencius je jinej majstrštyk. – pobaveně se zasměje a spokojeně se houpe na židli –
Asi jste si všimla, že se v seminářích trochu věnuji Potterlogii, a to bych chtěla i dál. Mrzí mě, že na Hogu není předmět, který by se vyloženě věnoval jen světu Harryho Pottera, který já osobně tolik miluji. To mě přivedlo na myšlenku, že bych něco takového mohla vytvořit. – tajemně se pousměje – Už něco chystám, ale zatím je to ještě tajemství. Má to ještě spoustu much, které musím vychytat, ale snad se můžete těšit na předmět z oboru Potterlogie.

Denní věštec: Jéé, ale to moc ráda slyším! Chybějící předmět věnující se vyloženě světu Harryho Pottera totiž vnímám také. Nejraději bych teď celý rozhovor ukončila a nechala vás na předmětu pracovat. – otřásá se smíchem a zimou –
Vaše osobnost je již několik let spjata s módou. Jaký je váš oblíbený módní doplněk, bez kterého se neobejdete?

Annya Liddle: Ono to chce hodně práce, takže jsem za přestávky ráda. – uchechtne se pobaveně – Koukám, že je vám zima. Příště se můžeme sejít v nějakém teplejším prostředí. – mrkne na slečnu –
No, doplňků mám hodně. Snažím se střídat své vzhledy, abych nebyla nudná. Většinou mám ráda černou barvu a různé komplety, ale mívám období i růžové. Je těžké si zvolit jeden módní doplněk, ale nejčastěji se jedná o masky, jenže s těmi je zase problém s novým obličejem. Ten se mi líbí víc než ty vzácné masky, takže mívám dilema. – pobaveně se směje – Pak tu je žabí paruka, kimono… Ale nejraději mám přívěsek od jezera. Je krásný, zářivě zelený a má ho jen pár lidí. Ale momentálně mám ve vlastnictví vzácnou masku z lesa, kterou mám jen já a madam Žába, která je uchovává. Mám ji přímo zde, aby se jí nic nestalo. – vytáhne zpod hábitu masku –

Denní věštec: Ooo, ale ta je boží! – ohromeně si prohlíží krásnou masku – Tak to se nedivím, že z ní máte radost. Maska z lesa – to není jen tak! Ta se musí zasloužit. A přívěsek z jezera mám taky moc ráda, ten se opravdu povedl a také je to vzácnost. Jinak o mě si nedělejte starosti, já to pak vyběhnu ke krbu. Hlavně že vy se tu cítíte dobře. – usměje se –
Teď mne tak napadá… Kdo je podle vás nejlépe oblékaná postava na našem hradě? Svůj tip mám, tak jsem zvědavá, jestli správný. – napjatě čeká na odpověď –

Annya Liddle: No absolutně zbožňuju oblékání Žáby. Vždycky, když se na ni podívám, má na sobě něco originálního. Pak tu je taky slečna Jeba. Její vrstvení a kombinace jsou skvělé. Potom se taky vždy ráda podívám na Fila. Nosí i dámské oblečení, a jak mu to sluší! Hlavně se ještě převléká, což je u muže nezvyk. – pobaveně se uchechtne – Ale mojí hlavní múzou byla vždycky Niam. Její návrhy, styl i umění jsou pro mě nedocenitelné, a když s ní spolupracuji, tak je to pro mě vždy neskutečnou ctí a pokaždé z toho vzniknou nádherné kousky jako třeba vílí šaty.

Denní věštec: Nezklamala jste! A můj tip byl tedy správný.  – culí se – Já ještě ráda okukuju Enselis. Ensí má také úžasně vychytané outfity a moc mne baví.
Když říkáte vílí šaty, poskytla byste mi prosím do článku jejich fotku? O ty nesmíme čtenáře ochudit! – škemrá –

Annya Liddle: Ano i slečna Ensí má zajímavé kombinace. Zmijozel obecně má módu v krvi. – zasměje se –
Ale jistě, chcete i ty červené? Ty nosí Fil, protože jsem k tomu nedala cedulku, že jsou jen dámské. Ale i tak mu to sluší. – vyhrabe z papírů dvě fotky –

Denní věštec: Děkuji! Tak ty jsou opravdu parádní. 
Jaký vlastně máte názor na současné trendy v kouzelnickém světě? Myslíte, že se vyvíjejí správným směrem, nebo by se podle vás mělo něco změnit? – zeptá se a vrátí madam Annye archivní fotografie –

Annya Liddle: Myslím, že se móda neustále posouvá dál. Na hrad přichází mnoho nových talentovaných tváří, takže o budoucnost módy strach nemám. – spokojeně se usměje – Hlavně mít trpělivost, cvik a nevěšet hlavu nad neúspěchem. Jinak se nikam neposunete.

Denní věštec: Krásně řečeno! – ohraničí poselství madam Liddle ozdobným rámečkem –
Již jsme se dotkly toho, že jste nejen milovnicí a znalkyní módy, ale také uznávaná návrhářka. Co vás inspirovalo k tomu, abyste začala navrhovat?

Annya Liddle: Do uznávané návrhářky mám opravdu daleko. – lehce se zasměje – Těch mých pár návrhů se nemůže rovnat úrovni slečny Nessie nebo jiným slečnám. Za většinou mých návrhů stojí návrháři z Růžové chryzantémy, Niam a hodně i Žába, která mi pomáhá a posouvá mě. Nebýt jí, tak ani nejsou vílí šaty a ani růžové a hnědé mikádo. Samozřejmě taky práce Gin je nezměrná. Nebýt jí a i Wenai, tak Příčná ulice nefunguje a spousta návrhářů by nebyla tam, kde jsou. Ale k navrhování mě přivedl asi Zpytlehněv Zďáblíkov, jeho návrhy jsou nádherné. Už v době, kdy jsem byla ještě hádě, jsem se pokoušela kreslit. Sice jen na papír, ale i tak. – zasměje se – Má první tvorba, kterou nikdy neuvidíte, jsou taková kolejní body. Od nich jsem se posunula k návlekům na ruce a ponožkám. Astronomická kolekce byla tehdy první, která obsahovala nějaké mé dílo. Je to už dávno… stárnu. – dramaticky kontroluje stav své pleti –

Denní věštec: A my bychom ta kolejní body zrovna rádi viděli! – směje se – Tak to vidíte, co ten Zpýťa všechno dokázal a jak nesmazatelnou stopu na hradě zanechal. – zavzpomíná – A na astronomickou kolekci si pamatuju! To jako, že taky stárnu?! – zasměje se –

Annya Liddle: Tak dobře, ukážu vám je, ale nebudu je přetvářet. – pobaveně se uchechtne a vytáhne fotku bodýček –

Denní věštec: – nadšeně si prohlíží všechna kolejní body na velmi staré fotografii – Náhodou, madam, jsou krásná! Jasně, já nerozumím stínování a chování materiálu, ale opravdu se mi líbí! Ten nápad je skvělý a to nebelvírské bych ráda nosila!
Existuje nějaký konkrétní typ oblečení, který vás baví navrhovat nejvíce?

Annya Liddle: Nejsnazší jsou pro mě samozřejmě ponožky a rukavice, protože to není taková práce. Šaty dělám taky ráda, ale těch stínů a záhybů! Ale na konci práce vždy zjistím, že to stálo za to. Pokaždé, když vidím na někom svůj návrh, tak mi zaplesá srdíčko. – jemně se pousměje –

Denní věštec: Ono to sice není vidět, ale buďte si jistá, že vaše Roztomilé spodní prádlo nosím skoro pořád. – zazubí se a rychle dodá, že ho ale samozřejmě pere – 
Nu, už na vás mám jen jednu otázku. A to jsem se přitom už docela zahřála! – směje se – Co byste poradila současným studentům, aby co nejvíce využili svůj čas v koleji?

Annya Liddle: No, je to spíše rada pro všechny než jen pro studenty. Nedovolte, aby se pro vás stal Hog povinností. Jakmile se to stane takové: „Ach jo, musím dneska udělat tohle, tohle a tohle,“ tak brzy následuje nuda nebo nucení se a poté se člověk většinou dostane ke smazání. Nenechte na sebe kýmkoli tlačit. Přeci jen jsme tu kvůli zábavě. – nevinně se zazubí – A další věc – když už jste drzí a víte o tom, že vás čeká kopanec, tak si prosím otevřete okno sami. Teď přes zimu bude táhnout, ještě se vysklí… a kdo má pořád nosit ty teplé ponožky? – uchechtne se –

Denní věštec:  Moc vám děkuji za pravdivá slova na závěr. Máte naprostou pravdu. Náš hrad by pro nás měl být v první řadě zábavou a na to bychom měli myslet pořád.
– souhlasně přikyvuje – Madam Annyo, děkuji i za to, že jste si na mne našla čas, který byl navíc velmi příjemně strávený. Ať se vám daří ve všech oblastech, v jakých si přejete, hodně návrhářských nápadů a hodně štěstí v připravování vašeho skvělého předmětu!

Annya Liddle: Já také děkuji. Tohle byl můj první rozhovor, tak doufám, že jsem si neudělala ostudu. – lehce se zasměje –

Denní věštec: Vůbec ne, naopak! – potřese si s madam rukou a peláší nahoru do tepla –

Pro Denní věštec
Princess Star