Jak jsem nedostal brigádu I.

Kouzelnické šachy

Zašel jsem si k Žluté tlapě,
bych si svršky vydělal,
když v tom na mne cizí hlásek
z velké výšky zavolal.

„Studentíku, zastav kroky,
kašli teď na prachy,
projdi směle těmi dveřmi,
zahrajem si šachy.“

Zastavím se, zamyslím se,
potom stisknu kliku,
projít dveřmi je už poté
dílem okamžiku.

Jak jsem vešel, otočím se,
abych zavřel dveře,
nad nimi tu psáno stojí:

„U DOBYTÉ VĚŽE.“

V potemnělé místnosti,
kam jsem právě vstoupil,
nechce nikdo, díky Bohu,
abych šachy koupil.

Opět slyším cizí hlásek,
který mne sem vlákal,
nabádá mne nyní ale,
abych se neflákal.

„Rychle schody vyjdi vzhůru,
honem, než se rozední,
potom vpravo ke třetímu
stolu rychle přisedni.“

Poslechl jsem hlásek znovu,
rychle schody vyběhl,
poté jak mi hlásek radil
ke stolečku usedl.

Hráčský stolek kulatý byl,
umístěný v rohu,
na něm šachy vyrovnány,
z bronzového kovu.

Rozehrál jsem partii,
soupeře v ní porazil,
na brigádu pozdě přišel
– vedoucí mne vyrazil!