Uhnilti Orionis, bývalý student Nebelvíru, nedávno složil OVCE z Hadologie a stal se obyvatelem Prasinek. Jak se cítí jako čerstvě dospělý? Jaké vzpomínky si odnáší z kolejních let, co pro něj znamená slavné jméno Orionis a proč ho tolik fascinuje svět Zaklínače?
Denní věštec: Krásný den, pane Uhnildo, tak už i na vás přišla řada a stal jste se dospělým! Přitom si ještě dnes pamatuji na vaši první výpravu do lesa… Zvláštní svět. – směje se – Jak jste se cítil, když jste úspěšně složil OVCE? – ptá se zvědavě –
Uhnilti Orionis: Byl jsem rád, že jsem to měl z krku. Ona se nám před zkouškou stala taková nemilá věc a kvůli mé nepozornosti jsme začínali o třicet minut později. Muselo se na mě čekat a to mi moc na elánu nepřidalo.
Denní věštec: Godriku! To je moje noční můra! Nebo tedy ony OVCE samy o sobě jí jsou, ale k tomu ještě nějaké komplikace… pro mne jako pro stresaře – ne moc ideální. – ošije se –
Co vás vlastně přimělo rozhodnout se pro studium Hadologie?
Uhnilti Orionis: Byl to můj odpor k psaní. Opravdu to nemám moc rád. Jeden palec mi trvá někdy až deset minut, záleží, jak mi sedne téma. Tak jsem si u profesorů zjišťoval, jaké mají požadavky na závěrečnou zkoušku, a moje teta Mintaka mi vyšla vstříc. Že prý to můžeme postavit nějak kreativně. Že třeba při zkoušce zkusím nějakého hada stvořit nebo vykouzlit. A s tím jsem do toho šel. No a nakonec bylo stejně vše jinak. I tak jsem zplodil dvacet palců a žádného hada nevytvořil. Ukázalo se, že je to docela výzva.
Denní věštec: – směje se – Dobrý tah od madam Minti! A získat dvacet palců od někoho, koho psaní nebaví, je také úctyhodný výkon!
Co byste tedy poradil studentům, kteří se na zkoušku z Hadologie chystají?
Uhnilti Orionis: Ať neváhají a jdou do toho. Paní profesorka hady zbožňuje, a když tam přidají obrázky, nebo dokonce pohyblivé obrázky, mají body jisté.
Denní věštec: Vidíte! A přesto Nebelvírčanka! Zde je vidět, že Klobouk rozhodně nevybírá jen podle toho, zda máme rádi jezevce nebo jestli je naše nejoblíbenější zvíře lev. Je opravdu moudrý. – pokývá hlavou –
Když se ohlédnete za svým ještě nedávným působením v koleji, který okamžik studentského života byste nejraději zažil znovu, kdybyste měl tu možnost?
Uhnilti Orionis: Úplně nejvíc se mi líbil začátek, když jsem do hradu dorazil na začátku letních prázdnin. Bavilo mě objevovat, jak co funguje. Co je dobré a co je totálně naprd. Měl jsem tu kupu příbuzných, co mi pomáhali. Moc doporučuju nováčkům využívat služby patronů. Je mnohem lepší sdílet svoji frustraci z toho, že tenhle profesor je trošku šáhlej. A všechno tohle rozkrývat byla ta největší sranda.
Denní věštec: Toto letním registracím závidím! Dovedu si představit, že to dvouměsíční objevování musí být skvělé! To my v zimě jsme se nestačili ani rozkoukat a už to jelo. A ještě nám byla zima. – se smíchem vzpomíná –
Jsem také moc ráda, že se s vámi a vašimi příbuznými často potkáváme na kojeních srazech! Můžete nám popsat nějaký nezapomenutelný moment z kolejních srazů, na který rád vzpomínáte, pokud takový je?
Uhnilti Orionis: Srazy jsou skvělé, ani nevím, který zážitek vybrat. V Brně jsme měli jednu prdlou servírku. Obsadili jsme dva stoly, bylo nás hodně. A když nám nosila objednávky, tak snad úplně všechno popletla. A nejlepší bylo, že to vůbec neřešila, jako by to bylo normální. Ale nejraději mám Kutnou Horu, tam bývají srazy nejlepší. Jsou akční – motokáry, prohlídky, krásné město a super lidi.
Denní věštec: – snaží se nedat najevo, jak moc ji slova o kutnohorských srazech potěšila – Ach ano! Přesně vím, o jakém srazu a o jaké restauraci mluvíte! – směje se – A když, chudinka, nevěděla co, tak alespoň přinesla polévku, lhostejno, zda si ji někdo objednal, či ne. – vzpomíná –
Když už jsme zmínili vaše příbuzenstvo… Co pro vás znamená být členem slavného rodu Orionisů?
Uhnilti Orionis: Líbí se mi to. To jméno už má nějakou historii, a když jsem přišel na hrad, tak se mě spousta pro mě neznámých lidí začala ptát, kdo jsem, zda jsem příbuzný a tak. Bylo to takovým zvláštním způsobem příjemné, jako bych byl nějaká celebrita. Užíval jsem si to a asi toho i tak trochu zneužíval.
Denní věštec: On v podstatě každý Orionis celebritou skutečně je! – zubí se –
Jakých hodnot a tradic vaší rodiny si nejvíce ceníte?
Uhnilti Orionis: Jak jsou všichni vtipní. Ty naše fosilie Mintaka a Filius vypadají na první pohled tak přísně a nepřístupně, ale když jste s nimi na srazu nebo řešíte něco mimo školu, tak je s nimi úžasná sranda. A pan Tarabík to pak ještě krásně doplňuje. Kdo nevěří, nechť jde s námi na sraz. – směje se –
Denní věštec: Pod to bych se mohla podepsat! Opravdu snad neexistuje lepší doporučení návštěvy srazu než přítomnost vaší rodiny. – culí se a zalistuje poznámkami, než se na jedné stránce zastaví –
Není tajemstvím, že jste velkým fanouškem Zaklínače. Co vás na něm fascinuje nejvíce a proč? – zeptá se se zájmem, neboť je Zaklínač i její slabostí –
Uhnilti Orionis: Takovou otázku jsem úplně nečekal, ale ano, máte pravdu. Zaklínač patří mezi mé favority. Líbí se mi ten svět a to, že je Geralt takový, jaký je. Hraje si na tvrďáka, ale přitom pomáhá, kde může. Líbí se mi, že kolikrát ta největší monstra nejsou zmutované potvory, ale jsou to vlastně obyčejní lidé. Geraltovi závidím, jak to umí dobře s holkami. Pořád přemýšlím, že bych si do pokoje pořídil repliky jeho mečů, ale ještě jsem neměl odvahu to realizovat.
Denní věštec: Hlavně ať to s těmi meči neslyší Cinex, jinak to nedostane z hlavy a za chvíli nám budou viset na zdi. – směje se – Je to opravdu úžasný svět. – souhlasí –
Máte nějakou oblíbenou postavu? A upřímně – jste tým Yennefer, nebo Triss? – zeptá se a ani nedutá –
Uhnilti Orionis: Jsem v týmu rudovlásek. A ty meče se dají sehnat i naostřené a v podstatě opravdové, jakože správně vyvážené. Stačí už jen vyrazit na monstra…
Oblíbenou postavu… Hm, já si asi vystačil s Geraltem. Moc jsem nemusel Marigolda, přišel mi jako takový ufňukánek. A taky jsem dost fandil Klepně. Co vaše oblíbená postava?
Denní věštec: Takže jsem pořád ve svém týmu sama. – naoko posmutní – Mou nejoblíbenější postavou je po Geraltovi asi Vesemir, toho jsem měla opravdu ráda. A samozřejmě Ciri. – kření se –
Vraťme se ale zpátky do našeho světa… Co vás nejvíce motivovalo k tomu, abyste se usadil jako obyvatel Prasinek?
Uhnilti Orionis: Přemýšlel jsem, co vlastně dál. V mudlsvětě se mi spousta věcí zkomplikovala a Hog se ocitl na jednom z posledních míst. Zvažoval jsem mrazák, ale pak mi bylo vysvětleno, že když složím OVCE a odejdu z koleje, vlastně můžu zůstat na Hogu a dělat jen to, co chci. Tedy kromě kolejních aktivit. Takže si teď dávám od Hogu řízenou pauzu a doufám, že se časem zase zapojím a třeba ze mě vypadne i nějaká soutěž nebo seminář.
Denní věštec: Mudlsvět někdy pro ten náš nemá pochopení, viďte? Je dobře, že jste to vyřešil takto a nenechal se zmrazit. On sice každý vypráví o tučňácích a o nanucích a o skrytém lunaparku, ale stejně si myslím, že to tam taková bžunda nebude. A na některou z vašich soutěží či na seminář se moc těším!
Už mám na vás jen poslední otázku. – usměje se – Co byste vzkázal bývalým spolužákům ze všech kolejí, kteří stále prožívají své studentské roky?
Uhnilti Orionis: Vzkázal bych jim, ať si to užijí. Ať si ten mudl a Hog svět vyváží tak, aby je bavilo obojí. Když jsem z koleje odcházel, bylo mi líto, že už se spolužáky nebudu lovit kagíky. Ze začátku jsem je neměl moc rád, ale pak jsem pochopil, že je to docela zajímavá aktivita, která spojuje lidi v koleji.
Slečno Princess, díky moc, že jste to se mnou absolvovala, bylo to zajímavé retro i pro mě. A bylo to moc milé.
Denní věštec: Já moc děkuji vám, že jste s námi sdílel zážitky ze svého života na hradě. Moc vám přeji, ať se vám na vaší cestě dospělostí daří a těším se, až se brzy opět sejdeme na některém z kolejních srazů. Opravdu vás tam vždy ráda vidím. – usměje se –
Pro Denní věštec
Princess Star