Kronika de Zirkonů III.
Trvalo pár dní, než jsem kroniku znova otevřela. Měla jsem na to spoustu času, neboť po „domácím úrazu“ jsem měla pár dní volno. Pořádně jsem zavřela dveře, rozsvítila svíci a za tichého kapání vosku na dubový stůl jsem nalistovala stranu, kde jsem přestala číst naposledy.
Chuchvalec vlasů jsem raději přehlédla a zadívala jsem se na stranu další. Tady písmo nebylo temně hnědorudé, nýbrž vypadalo spíš žlutě, bylo skoro průhledné, jako stará pryskyřice. To mě trochu uklidnilo, tak jsem začala číst dál.
Pokračuji v zavedené tradici otcem mým, to Gurnigulem. Slova jeho původem našeho těla končí, nastiňujíc duši. A to já, syn jeho, Kudulus, původ duše naší objasním. Když tělo majíc, první předkové naši žili, obdělávati pole a žíti s ostatními museli, by jejich život zachován byl. Dne toho, kdy předek náš pole obdělával za vsí, spatřivše ovci souseda, zatoulající se u nás, vzal ji a odnesl mimo dosah očí ostatních, aniž kdokoliv to spatřiti mohl. Tam volala ho krev ďáblova a ta mu kázala veliký kámen najíti. I stanul před ním a ovci k němu uvázav, trávu okolní zničil. Pak učiniv přirozenost svou – vzav kámen ostrý a ovci rozpárav to po délce bachoru jejího. Ovce, žijíc, šílenýma oči pozorujíc, kterak krví její kámen byl natřen, v bolesti umírala. Když oči její s bekotem uzavřely se, dílo předka mého dokonáno bylo. Z krve ovce, oběta se stala.
Následoval obrázek kamenu, před ním temné postavy a z krve k ní vál červený oblak.
Z krve vzešla podstata duše naší a ďáblovo poselství v duši naší uloženo bylo. Teď duše naše černá a červená jest, černá jak temnota, halící zlo do pláště noci bezesné, červená jak krev když prýští z hrudi nepřítele našeho.
Jak otec zapsal první strany krví nepřítele našeho, já rovněž tuto tradici zachovávajíc, ale sám sebou byv, použil jsem psací materiál roztavené nehty nepřítele našeho, Harda Nuluse. Aby psáti se jimi mohlo, tyto přísady do směsi roztavené přidány byly : …
Následoval popis nejrůznějších přísad, od pryskyřice přes oči ropuchy po vlas sestry babičky otce. Náhle mi tato stránka nepřipadala tak uklidňující jako na začátku. Rychle jsem ucukla prstem, kterým jsem jela po řádcích.
Pro dnešek zase stačilo…