Zataženo, občas trakaře – Podzimlvír

| Vydáno:

Přehoupli jsme se do druhé poloviny našeho putování. Čeká vás další série různorodých úkolů. Co vás do třetice čeká a nemine?

KRÁLOVSTVÍ AEONARA 

 

Začnem nejprv hezky z jara
v království Aeonara.
Možná spadnou i nějaké trakaře,
jak už to ostatně bývá vždy na jaře.
Po týdnu vyraší zas lístky okvětní,
počasí změní se v tu chvíli na letní.
Sluneční paprsky pohladí po duši,
než se však zem stihne pořádně vysušit,
podzim se o slovo překotně přihlásí,
s barevným listím se jak malíř vytasí.
Nestihne domíchat barvy na paletě
a zimní mráz si pod límcem najde tě.
Tak si pojď s námi užívat taky –
stavět hrad z písku a sněhuláky.

Slunce ti praží na hlavu tak silně, až ti čelo skrápí krůpěje potu. Vytáhneš z kapsy zmačkaný lněný kapesník a otřeš si obličej. Rozhlížíš se kolem sebe, zda nenajdeš nějaký zdroj osvěžení. Pomalým krokem pokračuješ ve svém putování, ale nepřestáváš se pozorně dívat kolem sebe. Nohy sotva zvedáš, jaké je ti horko, přijdeš si, jako bys byl někde na Sahaře. Vtom najednou… Před tebou se zračí nádherná fontána se sochou překrásné ženy, již u nohou leží lvice. Doufáš, že to není jen pouhý přelud, nějaká fata morgana… Jdeš blíž a natahuješ ruce ke zdroji vody a lákavému osvěžení.

Navštiv domeček někoho původem z Nebelvíru a dej si koupel a čaj přesně v 17:00 hodin. Napiš nám, jak se domeček jmenuje a čí je.

Mezi prsty ti protečou kapky chladné vody. Z dlaní uděláš mističku, předkloníš se a opláchneš si obličej. Mokrou dlaní si otřeš zátylek a krk. Konečně osvěžen se zpříma postavíš a zadíváš se na sochu dominující kruhové kamenné kašně. Vypadá opravdu majestátně, říkáš si v duchu a prohlížíš si zvíře vedle ní.

Získej specializaci při brigádě ve Žluté tlapě. Tlapa jako tlapa!

Zvažuješ, zda je dobrý nápad sundat boty, svlažit si nohy ve fontáně a na chvíli si pod pražícím sluncem odpočinout. Rozvazuješ tkaničky na botách, sundáš první z nich spolu s ponožkou, když vtom teplota klesne o dobrých 15 stupňů. Sluníčko stále jasně svítí, ale rozhodně to už není na koupání. Otráveně tak botu znovu nazuješ a zadíváš se na nebe.

Vyrob si doma větrník nebo draka. Pošli fotografii včetně data s podpisem.

Při dlouhém pohledu do slunce se ti začnou dělat mžitky před očima a hlava se ti zatočí. Snažíš se udržet rovnováhu a neupadnout, což se ti také chvíli daří. Nakonec však skončíš rozplácnutý jak dlouhý, tak široký na zemi. Před očima ti začnou běhat nejrůznější obrazy.

Vyřeš spojovačku děl pocházejících z archivu a jejich nebelvírských autorů.

Když se konečně probereš ze mdlob, nestačíš valit oči. Scenérie kolem tebe se dočista změnila. Do těla se ti vkrádá chlad ze země, na které ještě stále setrváváš. Snažíš se přitáhnout oblečení blíže krku, aby ses zbavil vtíravého pocitu zimy. Vyškrábeš se na nohy a sleduješ přírodní změny.

Kolik bodů za celé studium má prvních 5 studentů z koleje v bodovacím žebříčku dohromady?

Z fontány už netryská průzračná voda, není ani v kašně. Do té nafoukala hromada barevného listí z okolních stromů. Podíváš se kolem a na tváři se ti rozlije úsměv při pohledu na krásně barevnou přírodu kolem tebe. Vydáš se přímo za nosem, za sebou necháváš sochu ženy a lvice a pohled upíráš do korun stromů.

Najdi alespoň jeden důvod, proč bys právě ty byl dobrým studentem této koleje.

Uličku, kterou ses vydal, lemuje stromová alej, která září odstíny červené, hnědé, oranžové a žluté. Koruny stromů se chvějí v podzimním větru, díváš se a říkáš si, že věrně připomínají lví hřívu.

Zjisti, kdo je aktuálně primusem koleje a najdi alespoň ještě 3 další jména bývalých primusů.

Šoupeš nohama a vychutnáváš si šustění spadaného listí. Pomalým krokem, kráčíš přímo vpřed, sleduješ nejrůznější tvary spadaných listů. Nejednou se za svou cestu sehneš, abys nějaký pěkně zbarvený list sebral. Pak se tvůj úsměv rozzáří ještě víc. Jírovec maďal! Nohama cíleně odkopáváš listy, abys našel svůj první letošní… kaštan. Je tam! Vítězoslavně ho zvedneš ze země a kocháš svým nálezem v rozevřené dlani. Jak málo stačí k radosti, říkáš si. Ještě jednou si spokojeně prohlédneš plod, strčíš ho do kapsy a vydáš se vpřed do neznáma. Jsi skoro na konci stromové aleje, na jejímž konci vidíš jen ostré bílé světlo. Co tě tam asi čeká?

Zajdi na něco dobrého k Rosmertě alespoň se třemi nebelvírskými.

Na závěr opět odkážu na informativní článek a na Zmijaro Létomor, které jsou už v plném proudu. Zároveň bychom vás rádi poprosili, abyste nám vždy upřesnili v e-mailu/zprávě, který úkol právě plníte. Za týden se můžete těšit na závěrečné putování!

Pro Denní věštec
Nicolette Marique Leroy a redakce

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *