Téměř každý školní rok se profesorské řady rozšíří o nové vyučující. Letos mezi nimi se dvěma předměty nechyběla ani dlouholetá zaměstnankyně hradu, mrzimorská absolventka a snaživkyně Kim Sarah Reevesová. Jak si na novou roli zvykla? Co ji na učení baví a co naopak ne? A jaké má plány do budoucna? To vše se dozvíte v tomto rozhovoru!
Denní věštec: Krásné odpoledne, Kim! – usměje se a nabídne jí čaj a sušenky – Setkáváme se na začátku kalendářního roku 2026. V tomto období zároveň končí tvůj první školní rok, který sis střihla v roli profesorky. Zajímalo by mě, jaký pro tebe byl úvod do roku kalendářního, jak si rok 2026 zatím užíváš a jaké máš v osobním životě na letošek plány?
Kim Sarah Reevesová: Krásné odpoledne i tobě. – usměje se, čapne jednu sušenku – Úvod roku byl neskutečný, strašně jsem se bála. Bála jsem se, že mé hodiny pro studenty nebudou atraktivní, že se začnou odhlašovat a ani neřeknou proč. Na konci prvního termínu jsem v jedné místnosti na mrzimorském krbu trnula hrůzou, že někteří studenti nemají ještě ani první úkol a bylo za pět minut dvanáct! Už se mi honilo hlavou, zda jsem ho neudělala příliš těžký, zda se jim nezdál hloupý nebo co je přimělo ho neudělat hned? Ráda bych podotkla, že to byly puzzle… – zakroutí hlavou –
Zbytek termínů byl skvělý. Moc jsem si užívala hodnocení úkolů, nejvíce asi teď v závěru u Zvěromagie. Dostala jsem moc pěkné zpětné vazby. Vlastně ten rok byl úžasný, měla jsem úžasné studenty, samostatně myslící, s vlastním názorem a s umem na výtvarné umění. Rozhodně to byl moc příjemný školní rok 2026.
A jaké mám plány v osobním životě? Já úplně neplánuji moc dopředu. Mám ráda, když se něco semele během jednoho momentu, jedné chvilky, kdy si s rodinou řekneme, že někam vyrazíme. – uculí se a stále svírá nedotknutou sušenku – I když jeden drobný plán mám. Zhlédla jsem se v glampingu. Ráda bych vzala rodinku do nějakého takového ubytování a strávila s nimi společné chvíle bez nějakých technických vymožeností. – usměje se a zakousne se do sušenky –
Denní věštec: To zní skvěle! – usměje se a kývne – Jak už jsem naznačila, sešly jsme se k příležitosti začátku tvé profesorské kariéry. Už jsi nastínila, jaký ten první rok pro tebe byl. Co tě ale vůbec přesvědčilo k tomu, abys konkurz zkusila? Věřila sis, že uspěješ?
Kim Sarah Reevesová: – dokouše sušenku a napije se čaje – Asi jsem se už potřebovala posunout dál. Chvilku jsem přemýšlela o tom, že napíšu své dceři Viridis, aby se vrátila. Ale pak jsem se rozhodla, že tou větší změnou pro mě bude profesorování. A když jsem uviděla předměty, které jsou k dispozici, okamžitě jsem se zakoukala do Rozprav. Miluji předměty o kouzelných tvorech. Když mi pak nabídl Olík ještě Zvěromagii, tak už jsem neváhala. Možná jen malinko. – zasměje se –
Abych pravdu řekla, já si moc nevěřím, a když už jsem dvakrát u jiného konkurzu pohořela, řekla jsem si, že by to snad mohlo vyjít alespoň na toho profesora. Do třetice, jak se říká. Trochu jsem si to pojistila tím, že jsem otevírala rovnou dva předměty. Což bylo myslím u konkurzu velké plus. – usměje se a strčí si do pusy ještě jednu sušenku –
Denní věštec: Určitě, víc předmětů zní pro inspektora lépe než jeden. – zasměje se – Jaká byla tvá největší očekávání v nové roli a jak myslíš, že se naplnila? Bylo třeba něco, co tě opravdu hodně překvapilo?
Kim Sarah Reevesová: – zamyslí se – Největší očekávání? Asi plat! – směje se – Ne, já jsem hlavně chtěla, aby mé předměty nebyly nudné, aby každý úkol byl něčím jiný, aby to bylo rozmanité. A jestli se to naplnilo… to uvidím, až si dočtu všechny plusy a minusy, co mi studenti napíší. Každý potřebuje zpětnou vazbu na něco, co vytvoří, a já přijímám s radostí konstruktivní kritiku, nápady a myšlenky.
– opět se zamyslí – Asi nejvíc mě překvapili studenti. Vím, že jsem se o tom už zmiňovala. Ale když člověk vypisuje jenom semináře, tak s těmi studenty nenaváže takové spojení, jako při 8 termínech. Vážně jsem byla pyšná na studenty, kteří do úkolů dávali kus sebe, nebáli se mi říct svůj názor, kreslili mi nádherné obrázky. Reagovali na mé komentáře k úkolům a já tak o nich zjistila možná mnohem víc, než kdybychom seděli ve Velké síni. Opravdu jim patří velký dík. – usměje se a pokýve hlavou –
Denní věštec: Ano, plat se rozhodně hodí. – zasměje se – Co pro tebe bylo v profesorské roli největší výzvou? Jak myslíš, že ses s ní poprala?
Kim Sarah Reevesová: Tak to vím naprosto přesně. Největší výzvou bylo známkování. Rozhodně si nepřipadám jako největší malíř ani jako básnířka, texty mi celkem jdou. – zasměje se – No a když pak vidím obrázek nebo báseň a mám je zhodnotit… mám hodnotit dle toho, kdo to je a co mi o sobě napsal? Nebo dle toho, jak se mi to líbí? Být přísná? Mírná? Dát BB, i když bych to nakreslila lépe? Nejde si nastavit žádnou pomyslnou hranici, kdy je to jednička a kdy dvojka a hůř. Jak poznám, zda to ten student odflákl a kdy na to vynaložil xy hodin a stejně to není ono? Jo, známkování bylo největší výzvou. Vždycky jsem se snažila najít něco, za co studenta pochválit, že úkol vlastně alespoň otevřel, nějak ho udělal a poslal. Nakonec jsem si na hodnocení zvykla. U některých studentů jsem ani nepřemýšlela a sázela jedničky jednu za druhou. U jiných jsem se snažila pomoct tím, že jsem jim navrhla, jak by to mohlo vypadat líp. Víc jsem asi udělat nemohla. – nadechne se a usměje –
Denní věštec: To mi zní rozumně, jsem ráda, že sis nakonec poradila. – usměje se – Které profesorské povinnosti tě bavily nejvíce a které nejméně? Jak myslíš, že sis vlastně s profesorováním ve svém prvním roce vedla?
Kim Sarah Reevesová: – zamyslí se – Nejvíce asi to hodnocení a nejméně deadliny. – směje se – Je pravda, že když jsem nastupovala, řekla jsem si, že musím denně ohodnotit alespoň 4 úkoly, abych vše stíhala na pohodu. No z mého předsevzetí trochu sešlo a úkoly jsem opravovala i v pondělí po termínu. Což je vlastně skvělé říkat novému IV, že? – zasměje se – Ale když já nechtěla jen tak rychle odbýt komentář k úkolu… abych to stihla do neděle.
Já doufám, že mi profesorování šlo. Že jsem studenty skutečně něco naučila, k něčemu je přivedla. Dokonce se u mě zapsali kolegové i na zkoušky. A od Heky jsem dostala opravdu skvělou zpětnou vazbu na zkoušku a jsem moc ráda, že se jí líbilo zadání. – usměje se –
Denní věštec: No, ideální to úplně není. – uchichtne se a poškrábe se na hlavě – Ale já bych na to stejně přes admin přišla! Každopádně zpět k tématu. Pro studenty jsi sepsala hned dva staronové předměty – Rozpravy o rozumných bytostech a Zvěromagii. Jak ses pro ně rozhodla? Co bylo na jejich sepsání největší výzvou? A jak je po prvním školním roce hodnotíš? Budeš muset něco předělávat, nebo jsi s nimi spokojená?
Kim Sarah Reevesová: – kaje se – Slibuji, že si toho dám příští rok méně a budu zvládat do neděle. – zasměje se a nadechne se k odpovědi – Jak už jsem říkala, mám ráda zvířátka. Rozpravy mi, po přečtení starých výkladů od Nekra, daly jasný pohled na to, o kterých bytostech bude řeč. A kdo by nechtěl vědět víc o domácích skřítcích, kentaurech či vlkodlacích? Je to součást kouzelnického světa. Je pravda, že tak trochu zasahuji do předmětů ostatních kolegů, ale ta provázanost mezi předměty se mi vlastně líbí. Student tak dostane víc pohledů na věc a hned je sečtělejší. – usměje se – Zvěromagie mi přijde naprosto úžasná. U Janel jsem ji studovala a chtěla jsem ji předávat studentům dál. Navíc je opět spojená se zvířaty, konkrétně s těmi mudlovskými, a je tam také zaměření na nitro člověka, a to mě asi nalákalo nejvíc. – usměje se – Největší výzvou bylo u obou předmětů dohledat ty správné informace. Chtěla jsem, aby oba předměty byly co nejvíce spojené se světem Harryho Pottera a s naším hradem. Doufám, že se mi to povedlo. Jen myslím, že trochu poupravím úkoly u Rozprav a změním drobně esej u Zvěromagie. Jinak jsem s nimi vlastně spokojená. Ještě uvidím, jaká zpětná vazba přijde od studentů. – pokývne hlavou a upije ze svého šálku –
Denní věštec: To ale taky vlastně nevím, jak ráda slyším! – zasměje se – Stalo se ti během roku něco nečekaného? Případně stála jsi před obtížným rozhodnutím v roli profesorky? Jak jsi případně takové situace řešila?
Kim Sarah Reevesová: Jej a kolikrát! – zasměje se – Nejprve jsem měla u jedné studentky podezření, že mi úkol jen poskládala jako mozaiku, byla to kartička z čokoládové žabky. Dokonce jsem se radila s ostatními profesory, jak toto řešit. Nakonec jsem jí dala sníženou známku a minusové body. Pak mi studentka poslala krátké video, ve kterém byl přesný postup, jak kartičku kreslila. Studentce jsem se omluvila a Oliverovi jsem psala, ať jí vrátí body.
Další případ byl, když mi student zapomněl na úkol z výkladu a poslal ho sovou. Neměla jsem problém ho přijmout, když jsem jeho úkol ještě nehodnotila. Takže jsem jen text ze sovy vložila do komentáře a bylo to.
Nebo jsem teď na konci roku řešila situaci, kdy měla studentka několik trollů, pár jedniček a jinak samá Z (kvůli mrazáku). Bohužel má jen můj předmět, takže si ho nemůže ani odhlásit, ale ráda by ho studovala znovu. Tak jsem radila, jak na to, abych ji příští rok uvítala znovu ve třídě.
Zkrátka těch situací bylo dostatek. Hodně mi pomohli kolegové, když jsem se jich ptala na názory. Za to jim moc děkuji, teď už jsem chytřejší a vím, jak na to. – usměje se –
Denní věštec: Mám radost, že tohle slyším. Myslím, že sis zvládla poradit skvěle. Chtěla bys třeba někoho konkrétního takhle veřejně pochválit za to, že ti byl v prvním roce učení při ruce?
Kim Sarah Reevesová: Ráda bych poděkovala Olíkovi, za ty první termíny jsem mu psala xkrát. A velké díky patří i Oříšce, Mandy, Marylin a Andymu, s nimi jsem se také radila, když mi nebylo něco jasné. Určitě za nimi ještě někdy přilezu, když si nebudu jistá. – směje se –
Denní věštec: Takový pěkný žlutý profesorský tým, super! – směje se – Jsem ráda, že při sobě stojíte a pomáháte si i ve fialové. – usměje se – Velkým tématem je aktuálně taktéž zneužívání AI. Setkala ses s ním někdy sama ve výuce? Jak vnímáš, že ti ovlivňuje práci profesorky?
Kim Sarah Reevesová: – vytratí se jí úsměv – AI… – nadechne se a ještě se napije čaje – Troufám si tvrdit a doufám, že je to pravda, že v Rozpravách a ve Zvěromagii nemám letos studenty, kteří by použili AI. Pevně v to věřím, protože by mě to velmi zklamalo. Já nemám problém s tím, když si student vyhledá pomocí AI informace, které si ale musí ověřit, a pak je svými slovy přepíše na pergamen. Co je mi ale bytostně proti srsti, je to, když AI text či obrázek vydává student za vlastní a ještě k tomu připíše omáčku o tom, jak si dal tentokrát záležet…
Práci profesorky to ovlivňuje velmi. Už jen proto, že musí studovat, zda to AI je, či není. Úplně se rozplyne požitek z toho textu či obrázku samotného. Merline, však jsme tady, abychom dali průchod naší kreativitě. Chodíme se sem odreagovat. Copak potřebuje mít těch 15 bodů? Nestačí nám fakt, že jsme dokázali stvořit něco svého? Jak může studenta potěšit hodnocení za výtvor, který stvořila AI?! Nechápu to. Kam se vytratil ten požitek z tvorby samotné… – posteskne si –
Denní věštec: Je to tak. – kývne – Když jsem se naposledy sešla k rozhovoru s tvou drahou dcerou, sdělila mi, že ses kdysi účastnila konkurzu na supervisora soutěží. Myslím, že dodala, že se pro tebe jedná o vysněnou pozici. Jak to máš teď? Změnilo se v této oblasti něco? A jak by případné nastoupení na obdobnou funkci změnilo tvé fungování v profesorském sboru?
Kim Sarah Reevesová: Ou. – zarazí se – Koukám, že dcerka taky vykváká všechno, co si doma povíme. – napije se čaje a chvilku přemýšlí – Nezměnilo se vůbec nic. Stále mám o post supervisora soutěží velký zájem. Je to stále má vysněná pozice a bude jí, dokud mě nepochovají v Godrikově Dole. Nemyslím si, že by to nějak ovlivnilo mé fungování, co se týče profesorování. Možná bych jen ubrala počet tříd. Ale to ostatně chci udělat i v následujícím roce, abych si trochu odpočinula. –usměje se –
Denní věštec: Máš na hradě nějaké další sny, které by sis ráda splnila?
Kim Sarah Reevesová: Chtěla bych víc šlápnout do pedálů, co se týče magíků. Mám tam spoustu restů a doufám, že se mi podaří jich nalovit za ten následující odpočinkový rok co nejvíce. – zasměje se –
Denní věštec: Tak to budu držet palce! Je něco, co sis z pozice studenta myslela, že jako profesorka dělat nikdy nebudeš – a nakonec jsi zjistila, že to děláš?
Kim Sarah Reevesová: Děkuji. – usměje se a zamyslí se nad složitou otázkou – Týjo, asi mě nic nenapadá. Marně přemýšlím, možná by to věděl někdo z mého okolí, jak jsem se změnila v roli profesorky. Ale osobně mě nic nenapadá. –usměje se –
Denní věštec: Jasně, i tak to může být. – usměje se – Co by sis přála, aby si studenti z tvých hodin odnášeli ještě dlouho poté, co u tebe dostudují?
Kim Sarah Reevesová: Doufám, že si odnesou informace, co nevěděli. – zasměje se – Také doufám, že budou šířit povědomí o bytostech, které poznali, aby si kouzelníci uvědomili, že není potřeba je zkoumat či s nimi bojovat, ale je potřeba jim více porozumět. Chtěla bych, aby si odnášeli pocit z dobře odvedené práce na mých předmětech. A taky to, že pokud si budou chtít víc poklábosit, tak mě klidně mohou vyhledat pomocí soviček či mě navštívit v kabinetě. – usměje se –
Denní věštec: Zní to moc hezky. – usměje se a napije se svého čaje – Jak trávíš čas, aby sis od výuky trochu odpočinula? A jak si zvládáš nastavit fungování ve fialové s mudlovským životem?
Kim Sarah Reevesová: – napije se čaje a usměje se – Na Hogu nejčastěji soutěžemi a jejich vypracováváním. V mudlovském světě si dopřeji nějaký ten seriál či film nebo si jen povídám s přáteli, abych si odpočinula od čtení úkolů.
Má rodina je na Hog zvyklá. Ví, že je to můj koníček, a od muže jsem už několikrát zaslechla, ať raději trávím čas na Hogu, než mít dražší koníček v podobě hraní třeba golfu. – zasměje se – Zkrátka některé dny patří Hogu, jiné zase mudlovskému světu.
Denní věštec: To je super, že v tom máte doma takhle jasno. Nedá mi to a k blížícímu se závěru se musím zeptat na v podstatě povinnou otázku. Jaké jsou tvé výukové plány na další školní roky? Plánuješ nové předměty či semináře? Jak by sis fungování v profesorském hábitu chtěla nastavit v dlouhodobém horizontu?
Kim Sarah Reevesová: – usměje se – Chci učit. Baví mě to. Baví mě to víc jak psaní úkolů. Troufám si tvrdit, že mé zpětné vazby vydají někdy na samotný úkol. Ostatně to tvrdí i mí studenti, takže prakticky jsem si to psaní vlastních úkolů nahradila komentáři k jiným úkolům. – zasměje se a doufá, že to dává logiku – Nové předměty asi prozatím neplánuji. Plánuji rozšířit ty stávající o další ročníky. Jen ne tento nadcházející rok. Ale semináře ode mě rozhodně můžeš očekávat, protože herních není nikdy dost. – zasměje se –
Co se týče dlouhodobého horizontu, tak pokud se v mudlsvětě nic moc nezmění, budeš mě mít na krku coby profesorku ještě nějaké ty pátky. Tedy pokud mi tu nechceš dát výpověď. – zhrozí se a zasměje se –
Denní věštec: – směje se – Tak se budu těšit na další spolupráci. Ještě mě zajímá – jak se má tvá dcerka Viridis, nechybí jí škola? Jak to mezi sebou máte ohledně pobytu na hradě nastaveno?
Kim Sarah Reevesová: Naposledy mi psala, že se nachází v Irsku. Plní si sen o cestování. Poznává různé rezervace pro kouzelné tvory a je naprosto spokojená. Nevím, zda se kdy vrátí do školy, ale spíše bych řekla, že Hogwarts byla jednorázová zastávka. Ale kdo ví, přeskočit jí může kdykoliv. – směje se – Já jí fandím ve všem, ať už se vzdělává zde nebo jinde ve světě. – usměje se a myšlenkou zabloudí k dceři –
Denní věštec: Tak to ji moc pozdravuj a ať se jí daří, ať už ji vítr zavane kamkoliv. – usměje se – Moc děkuji, že sis na mě udělala čas. Na závěr už bych ti jen chtěla popřát mnoho krásných vypracování, talentované studenty a radost z profesorské práce. Pokud máš ještě něco, co bys ráda dodala, ale v průběhu rozhovoru to nezaznělo, teď je ta příležitost. – kývne a nabídne Kim poslední sušenku –
Kim Sarah Reevesová: Děkuji, určitě budu. – usměje se – Ráda bych jen dodala, že ti moc děkuji za příjemný rozhovor. Olíkovi děkuji za možnost učit a posunout se dál. A všem svým studentům děkuji za báječný rok, který mi připravili. Jsem ráda, že byl můj první rok našlapaný vším příjemným, co profesor může zažít. Díky moc! – usměje se a popadne poslední sušenku –
Na závěr jsem Kim poprosila o odpovědi na pár otázek formou první asociace:
První rok v roli profesorky mě naučil… že debata o hodnocení úkolů ti řekne víc jak „děkuji, hezké“.
Nejvíce si na studentech vážím… poctivosti a vlastní kreativity.
Ze setu Academicorum bych si nejvíc přála… asi cokoliv. – směje se –
V mé vysněné učebně nesmí chybět… nadšení studenti.
Nejvíc mě potěší, když hodnocené vypracování obsahuje… vlastní příběh či myšlenku.
Kdybych mohla na výuce něco změnit, bylo by to… že se student může omluvit po dostání automatického trolla. Profesor by tak mohl změnit známku na O, pokud by je student neměl již vybrané.
Chtěla bych, aby o mně studenti věděli, že… se mě nemusí bát.
Jako vyučující se snažím dbát na… spravedlivost.
Při udílení bonusových bodů se rozhoduji podle… wow efektu a pečlivosti.
Kdybych musela vyučovat HP předmět, byla by to… Péče o kouzelné tvory.
Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette