Ano, přátelé, je to tak. Již dlouho jsem se neměla potřebu seberealizovat prostřednictvím Denního Věštce a zneužívat tak jeho stran ke svému mnohdy bezmyšlenkovitému plkání. Teď jsem se však rozhodla pro radikální změnu. Blíží se konec roku a to bývá ideální čas pro různé bilancování, přemítání a hodnocení uplynulého roku. Možná vás překvapím, možná zklamu, ale tímto tématem se nehodlám vůbec zabývat, neboť v porovnání s tím, co mám na srdci, se jedná o vyloženě trapnou a bezvýznamnou událost…
Chci se s vámi totiž podělit o jeden vskutku nevšední zážitek, který se týká letošního zimního počasí. Slovy klasika se to dá shrnout velice snadno – „tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastný“. Hned vám vysvětlím proč. Dne 28. 12. 2006 jsem byla okouknout místní kluziště a poté, co jsem se tam asi hodinu nadšeně klouzala, jsem se rozhodla, že druhý den půjdu na výše zmíněné kluziště vybavena bruslemi. Mé rozhodnutí bylo pevné a ačkoliv se mnou nikdo nechtěl jít, tak jsem se vypravila sama. Nabalená jako medvěd, s bruslemi v tašce jsem se vydala na dalekou pouť ke kluzišti. Až tam jsem pochopila, proč se mnou nikdo nechtěl jít. Led totiž zmizel, jednoduše roztál… Dokonce i ta voda z toho ledu úplně zmizela! Takže jsem se na místě nenápadně otočila, aby se mi zde pobíhající malé děti nesmály, a vykročila vstříc domovu a talířům plným cukroví.