Letošní způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastný. Nejenže není sníh v nižších zeměpisných polohách, ale on není ani v těch vyšších. A to už vůbec nemluvím o pohledu na (venkovní!) teploměr, který je mnohdy dost šokující. Teploty totiž málokdy klesnou pod bod mrazu. A to je prosím leden!
Přesto jsem si (já naivka pitomá) nechala od babičky uplést šálu, čepici a dokonce i rukavice! (Vše z úžasné neštípavé tyrkysové vlny.) Naivně jsem se totiž až do včerejška domnívala, že v černém kabátě a těchto úžasných doplňcích, budu určovat v Brně módu. Omyl. Sice jsem si všechny tyto doplňky na sebe oblékla a vyšla v nich ven, ale zhruba po deseti ujitých metrech jsem pocítila čůrky potu, kterak mi stékají po zádech. Svých báječných doplňků jsem se ale nechtěla úplně vzdát, tak jsem zkusila sundat pouze rukavice. Situace se nelepšila, vedro mi bylo stále. I obětovala jsem čepici a doufala, že aspoň tu krásnou šálu si nechám. Leč po dalších pěti minutách přemáhání jsem zlostně odhodila i šálu do batohu, rozepnula kabát a krásně zpocená pokračovala ve své „jarní“ procházce.