Tam, za dveřmi kabinetu, za štítkem, pyšnícím se nápisem „Sairalindë Aina Litray“, na vás dýchne exotika dalekých krajin. Až z daleké země zvané Aina, k nám přicestovala nová posila profesorského sboru.
A tak jsem coby začínající novinářka, sebrala všechnu odvahu, zaklepala a nechala se pozvat dovnitř. Madam Litray mě uvítala vlídným úsměvem- a mě se v tu ránu šíleně rozklepala kolena –
Kdyby mne bývala neposadila k čaji a sušenkám do pohodlného křesla u roztopeného krbu, nevím, nevím, zda by jste si nějaký rozhovor vůbec mohli přečíst…
Jak se vám v Bradavicích líbí?
Moc, je to má oblíbená škola…
Jaký byl váš první dojem, když jste poprvé vstoupila za brány hradu?
Úžasný. Slyšela jsem již mnoho, ale nečekala jsem, že je to tu opravdu tak veliké, hlavně Velká síň mi učarovala…No a můj kabinet je také velmi příjemný…
Každý profesor si svůj kabinet zařizuje podle svého…a jistě i vy tam máte nějaký předmět, na kterém vám záleží. Kupříkladu by zvláště mě zajímalo, zda jste si přivezla do Bradavic také nějakou drobnost, která by vám připomínala vaši domovinu…
Ano, samozřejmě…Když jsem bylá malá, otec mi vykouzlil malého skleněného testrála, který pobíhá po stole. Připomíná mi dětství…
Malého skleněného testrála? Jéé… ten je krásný… Ale zpět…k našemu rozhovoru. Myslím, že každý, kdo jen trošinku nakoukne do vašeho kabinetu, nezůstane na pochybách, že vaše sympatie patří právě testrálům. A proto mi prosím dovolte poněkud osobnější dotaz- vy ty tvory skutečně vidíte? (Já totiž ne…)
Ano, otec byl jejich chovatelem. Vidím je již od dětství. Máme to v rodině….Jsou velmi sympatičtí a přátelští…
Možná kdybych zkusila trochu Avada …., tak byste je taky viděla…
Ehgm, prožila jsem šťastné dětství mezi sovami a poštovními balíky na poštovním úřadu Liptákov. Vaše nabídka mne poněkud zaskočila…. .
Trochu Avada? Není to náhodou…poněkud nestandardní způsob uplatňování zásady škola hrou v tvrdé pedagogické praxi?
(Smích) Dělala jsem si legraci, chtěla jste přece vidět testrála, ne?
Pedagogická praxe není tvrdá, ale pokud chcete někoho něco naučit, nemůžete být naprosto laxní.
( Zde byl náš rozhovor na nějakou dobu přerušen mou indispozicí, kdy mi plně došel význam slov „nemůžete být naprosto laxní“… dost to se mnou zamávalo, ale naštěstí se ukázalo, že můj výklad, byl mylný…)