Osoba, jenž si nepřála být jmenována, hovoří o mulťáctví
Autor: Leitha de Kweron
Co pro vás znamená mulťáctví? Z čeho vzniká touha víceré registrace? Souvisí to s nějakým pocitem?
Momentálně už nic. Ale znamenalo to pro mě primárně zábavu. Chtěl jsem se, občas možná dost hloupě, pobavit, aniž bych za to musel nést odpovědnost. Moct říct a dělat něco, co bych jinak nemohl. Nechtěl jsem tím nijak škodit škole ani jiným. A nikdy jsem si nehrál na jinou plnohodnotnou osobu. A pak jsem toho vždycky litoval … Že jsem to udělal … Byla to vlastně hloupost. Ale stalo se a bylo pozdě …
A proč, když jste toho tedy litoval, jste to pak udělal znovu?
Hm, nevím, zas tak často se to nestalo … ale to nutkání bylo hodně silné. Víte, já mám hrozně moc povahu herce. Kdo mě zná ví, že rád hraji různé scénky, že mám rád divadlo. A vždycky mě hrozně moc bavilo hrát si na někoho jiného … Moct vytvářet novou, samostatnou osobnost. Osobnost, co by se mnou neměla nic společného. A prostě si „hrát“. No a takhle to dopadlo.
Jak se dají stíhat dvě identity zároveň? Mnoho lidí tvrdí, že to není v lidských silách.
Víte, když máte jednu identitu jenom pro legraci a nemusíte si s ní dělat žádné starosti, nic moc s ní nedělat, není to tak obtížné. Kdybych hrál dva plnohodnotné lidi, každého s jiným jménem, oba co by měli zůstat na škole a každý s jinou funkcí, bylo by to něco jiného. Ale to jsem nedělal.
Takže když jste byl na škole jako původní postava a jako mulťák, kdo byl ta plnohodnotná postava? Ta první?
Ano, choval jsem se stále jako první postava, a ta byla primární … A tu další postavu jsem pak také sám zlikvidoval. Začala být příliš prorostlá s hogwarts. A začínala být příliš samostatná. A to jsem nechtěl.
Zmínil jste, že se cítíte být hercem. Dobrý herec by přece nikdy nedopustil, aby jej někdo poznal. Nebo ano?
Ani dobrý herec není dokonalý herec. Všechno se dá nějak poznat nebo zjistit. Natož, když uděláte tolik chyb jako já. A na internetu na to máte i jiné způsoby, než ve skutečnosti … V jistém smyslu je hrát něco tady lehčí a v jistém taky mnohem riskantnější.
Mohl byste to nějak specifikovat?
Lehčí v tom, že vás nikdo nevidí. Nikdo neví, jak se tváříte, neví jak vypadáte … Těžší je to v tom, že ty mimické a jiné prvky nemůžete využít. Nemůžete využít tón hlasu. Že musíte všechno prostě napsat. A riskantnější v tom, že máte spoustu různých způsobů, jak zjistit o koho se jedná, aniž by jste s ním museli i jedinkrát promluvit.
Jistě je k tomu potřeba i jistá dávka fantazie. Kolik postav jste celkově vytvořil?
Upřímně, přesně nevím. Na hogwarts snad čtyři … Nepočítaje sama sebe … Ale chápejte, pro mě šlo o hru. A já si rád hraji. I když je to možná dětinské, baví mě být někým jiným. A kdo by nechtěl být na okamžik úplně jiným člověkem, než jak ho ostatní znají?