Ti z nás, kteří jsou občas nemocní, se dočasně změní v „mumii“ ovázanou obvazy. Nejedná se ale o skutečné mumie jako je například ta, kterou si pan ředitel přivedl až z Egypta. Říkáte si, že by možná bylo fajn takovou pravou mumii mít také? Potom následujte receptu, jež používali již staří Egyptané.
Autor článku: Sofie z Arkádie
„Mé mrtvé tělo je věčné, v této zemi se ani nerozloží, ani nebude zničeno.“ Tak končí stá padesátá čtvrtá magická formule v Egyptské knize mrtvých. Už z prvních písečných hrobů získali Egypťané poučení, že se tělo musí vysušit, aby se zabránilo rozkladu. Vyvinuli metodu vysušování pomocí natronu, což je přírodní sůl sesquiuhličitan sodný; díky jemu je mrtvola pružnější a víc se podobá živému člověku než po vysoušení v horkém písku. Natron absorbuje vodu. Také v těle rozpustí tuky a zabíjí hnilobné bakterie. Balzamování obvykle trvalo sedmdesát dní, z nichž čtyřicet zabralo vysoušení těla. Předtím se však musely vyndat životně důležité orgány, které se rozkládají nejrychleji. Nechalo se jenom srdce pro soud na onom světě (kdy se vážilo oproti pírku).
Vnitřnosti mumie se balzamovaly samostatně. Kolem roku 2000 př. n. l. se po nabalzamování vkládaly do nádob, jimž se říkalo kanopy. Tato malá pouzdra měla buď hlavy bohů, nebo zemřelých. Kolem roku 1000 př. n. l. se začaly zabalené orgány ukládat zpět do mumie. I když prázdné kanopy ztratily původní funkci, nadále se do hrobek ukládaly. Tyto atrapy kanop pak mají hlavy čtyř synů boha Hora – Imset s lidskou hlavou střežil játra, sokol Kibehsenef hlídal střeva, pavián Hepi dohlížel na plíce a šakal Duamutef měl na starosti žaludek. Každá mumie si své kanopy pečlivě střeží a běda tomu, kdo jí je vezme. O tom se přesvědčili na vlastní smrt i američtí dobrodruhové z filmu Mumie.
Po vyjmutí orgánů bylo tělo omyto palmovým vínem a aromatickými látkami a obaleno solí. Později se kvůli odolnosti polévalo tekutou pryskyřicí. Aby pokožka nepraskala, potřeli ji směsí cedrového oleje, vosku, natronu a arabské gumy. Potom tělo vycpali kusy plátna, pískem nebo dokonce pilinami, aby mělo náležitý tvar. Teprve pak mohli mumii ovinout vrstvami plátěné bandáže.
Ráda by bych na závěr upozornila, že vyrábění mumií je povoleno jen na mrtvých, na živolách je zakázáno. Mumii je možné oživit, tak aby chodila a hýbala se (a poslouchala svého stvořitele), jak je zmíněno v tajných egyptských naukách. Ostatně tyto nauky jsou tajné, takže půjdeme dál.
Následující text je určen jen pro silné povahy. Slabší povahy nechť proto přestanou číst a jdou si raději koupit zmrzlinu. Světoznámý kouzelník Ra-dsech-lubi popsal po Denní věštec některé nechutné detaily onoho procesu.
„S tělem nekromanti zacházejí velmi opatrně. Nejdřív pomocí železného háku vyberou nosními dírkami mozek. Do nosu se vstrčí drát a zarazí tak hluboko, aby prorazil do lebky díru. Pak je možné otvorem prostrčit bronzové háčky nebo lžíce a vybrat mozek po kousíčkách. Poté ostrou čepelí z obsidiánu rozříznou tělo na boku a tímto otvorem vyjmou všechny vnitřnosti. Potom tělní dutinu vyčistí, vypláchnou ji palmovým olejem a natřou natronem…“
Jak vidíte, není to nic pro ty, kterým se dělá špatně při pohledu na vnitřnosti a podobné sliznaté věci. Já osobně si budu dávat pozor, abych se nikdy nestala mumi,í a nechám si o jejich tvorbě tak maximálně zdát. A když už jsme u toho, nějak mi vytrávilo. Vám ne? Tak dobrou chuť!