Zařazovací slavnost nováčků je v Bradavicích velkou událostí. Já sama jsem ji shlédla sice jen dvakrát, ale stálo to za to. Ještě si vzpomínám, jak jsem se poprvé klepala, když mi bylo sděleno, že zařazování má na starost moudrý klobouk. Dnes bych se s vámi chtěla podělit o záznamy z deníku, které se rovněž týkají zařazování.
Den 3. – Slavnostní zařazování nováčků aneb likvidace béžového lidu
U nedostižně páchnoucího trolla! Celý hrad je od rána na nohou. (Hm… tedy obrazně řečeno, poněvadž jsem ještě nohy Bradavického hradu neviděl a ani to nemám v plánu.) I mí drazí spolubydlící toho mají dost. Neustále je obtěžují houfy nováčků, kteří se chtějí spojit s domovem alespoň na zažloutlém pergamenu. Už aby to bylo za námi! Pořád se probírá, která kolej je ta nejlepší, nejbarevnější a největší. Ještě chvíli a začnu blbnout taky!
A proč ne? Koupím si barvičky. Jo. Červenou vyřadím hned, jelikož mi není sympatická. Nechám si vesele žlutou a moudře modrou, smíchám je a máme tu zelenou. Tudíž hlasuji pro odkaz Salazara…
Ale teď již vážně. Vůbec se nedivím, proč Moudrý klobouk zařazuje nováčky jen jednou do roka a poté nerušeně odpočívá, až do dalšího zařazování. Kdybych měl rozřazovat já, ze všech bych udělal duchy. A kdyby už bylo náhodou duchů moc, házel bych do davu barvičky. Podle toho by se pak rozdělili. Hm… to vůbec není špatný nápad. Asi to kloboučkovi navrhnu. Ušetřilo by mu to spousty rozčilování, přeci jen jeho zenit je již dávno v nedohlednu…
Ve velké síni to vře, asi jako v kotli parní lokomotivy Bradavického expresu. Nováčci neklidně přešlapují z jedné nohy na druhou. Neklidně vyhlížejí důstojný příchod Moudrého klobouku. Připadají mi jako uhlíky, co se těší do zapáleného ohniště. Samozřejmě si klobouček dal na čas, párkrát si schrupnul a poté ještě dorazil všechny uspěchané svou mistrovsky zdržující básní. Jakmile se už nic nedalo déle odkládat, dal se do zařazování.
Tehdy jsem byl svědkem dalšího zločinu! Zatímco kolejím přibývali svěřenci, béžový lid byl takticky likvidován. Nestihl jsem ani kontaktovat ministerstvo a oddělení pro zachování národnostních menšin, když už nezbyl ani jeden béžák. Všichni byli násilně přebarveni. Co je nejpodivnější, místo, aby si zachovali něco ze svého původu, oslavovali zařazení nad sklenicemi (mnohdy i korbely) s máslovým ležákem…
Hluk z velké síně neustával ani v pozdních nočních hodinách. I skřítek Půlnočníček nebyl schopen rozehnat zhýralé studenty do jejich kolejí, natož pokojů. V sovinci je taky rámus, chaos a zmatek. Došel jsem k názoru, že ani azyl mezi opeřenci přece jen není úplně to pravé. Sovinec je mnohem frekventovanějším místem, než jsem si původně myslel. Po několikaminutovém bloumání a koumání jsem se rozhodl navštívit Ferdinanda a požádat ho o azyl v podzemních prostorách hradu. Už sama jeho přítomnost nepochybně zajišťuje klid a ničím nerušené ticho k rozjímání…
Nejspíš musel být opravdu zoufalý, když šel požádat samotného baziliška o ubytování…