Vždyť na světě je tolik kamarádů a možná o tom ani nevíme…
Autor: Amálka Zlatá
Les. Jsou v něm stromy, kameny a jiné.
Uprostřed stojí mraveniště. Mraveniště vysoké aspoň jeden a půl metru. Asi si říkáte, co zajímavého se může dít v mraveništi. Mravenci jsou buď na to, aby se množili, nebo čistili les a nebo abychom je zašlapovali(to radši nedělejte.)
Není to však to jediné, co se v mraveništi děje. Mravenečci sice pracují, ale když se vyskytne volná chvíle, vyprávějí si příběhy, hrají si a nebo odpočívají.
Uprostřed našeho mraveniště má svůj kutloch jedna malá mravenčí rodinka. Vždycky byla zvláštní. V rodině byla jenom dcera. Mravenčí holčička jménem Lusy.
Lusy byla už od prvního okamžiku velmi tvořivým mravenečkem. Proto není divu, že místo toho, aby si hrála nebo povídala s ostatními, seděla doma a psala povídky, příběhy a básničky.
Přinášelo ji to velkou radost, ale byla smutná, že nemá nějakou kamarádku, která taky ráda píše. Proto si jednoho dne zabalila do batůžku svůj malinký blok a tužku a vyrazila na velkou pouť mraveništěm.
Chtěla najít někoho, kdo taky rád píše. Cestou potkávala mnoho mravenečků a ptala se jich, jestli o někom takovém neví. Dělala dobře, ale malých mravenečků se ptát neměla. Ti se ji začali smát, že má takovou „zálibu“.
Bloudila dál a už si myslela, že nikoho nenajde. Ale až na úplném kraji mraveniště našla sedět mravenčí holčičku, která se nad něčím hrbila. Lusy si nejdříve myslel že čte, ale pak uviděla tužku, kterou ta holčička držela v ruce. Rychle se k ní rozběhla. Když k ní přišla…:
„Ahoj, co to tady děláš?“ zeptala se.
„Když ti to řeknu, budeš se mi smát,“ odpověděla ta holčička.
„Slibuji, že nebudu.“
„Opravdu?“
„Opravdu.“
„Tak dobře,“ řekla mravenčí holčička a ukázala Lusy svůj příběh.
„Ten je moc krásný. Víš, já taky ráda píšu, ale nemám žádnou kamarádku, která by taky psala,“ řekla jí Lusy a přisedla si k té holčičce.
Jmenovala se Marian. Po nějakém tom povídání se z nich staly velké kamarádky. Každý den se scházely a ukazovali si, co napsali a probírali spolu všechno možné.
Od té doby má Lusy kamarádku, jakou si vždy přála.
Ponaučení: Jste sami a nemáte kamarády? Rozhlédněte se a začněte hledat. Ve světě je.
tolik dětí, že se to skoro nedá spočítat. Určitě někoho najdete