Autor: Sarah Magic
Stál v rohu temné ulice,
deštěm promočen,
pod keřem šeříku
jeho vůní omráčen.
Déšť mu padal do vlasů.
A kapky studily na tváři.
Stál a naslouchal hlasům,
jež nutily ho bdít…
V měsíční záři
jako ve snu
pozoroval kapky deště,
jak tříští se o dlážděnou cestu.
Natáhl ruku a prsty
utrhl něžný květ.
Ta vůně připomínala mu význam těch vět…
Zatnul pěst a zas a znova
opakoval si ta slova…
,,Až jednou přijde den,
kdy na střepy rozbije se tvůj sen
neplač! Jen tiše zatni pěsti.
Vždyť říká se, že střepy přinášejí štěstí.”