Zdravím vás ze svého příjemně vyhřátého stanu. Zhruba před pěti dny jsem dorazil na hrad požádat o znovupřijetí do funkce profesora. Bohužel teď nejsou otevřené registrace, takže jsem jen poslal slečně Sutherland osnovy svého předmětu a zatím čekám na její odpověď. Žiji Robinsonským stylem života v návštěvní místnosti.
Musím vám říct, že se mi nikdy nesnilo o tom, že budu spát pod širákem ve sněhu. Je to velmi zajímavý zážitek. Nejdřív jsem si vystačil pouze se samovyhřívacím spacím pytlem a ušankou, ale jak začalo víc sněžit, musel jsem se uchýlit do stanu.
Denně kolem mého provizorního „domova“ prochází jen hrstka studentů a čas se vleče tak pomalu…
Vlastně právě váš Denní věštec mi dělá příjemnou společnost, za což vám děkuji. Ač žiji prakticky před branami Bradavic, je pro mě DV jediným zdrojem informací. Tedy do nedávna to tak bylo.
Již jsem se pokoušel o spletité kouzlo na urychlení plynutí času, ale poprvé se mi nepodařilo a já čas ještě více zpomalil, takže vteřinové ručičce na mých hodinkách trvalo přesně 14 dní, než dorazila z půl šesté na tři čtvrtě na šest odpoledne. Poté se mi podařilo kouzlo zlomit.
Můj druhý pokus měl o dost fatálnější následky. Vrátil jsem se v čase o celý rok a těch 365 dní jsem musel odžít znovu až do této chvíle.
Jedním z posledních neúspěšných pokusů byla má přeměna ve zlaté kapesní hodinky. Doufal jsem, že si nějaký nenechavý student zastrčí tyto krásné cibule do kapsy svého hábitu a já se poté budu moci v prostorách hradu přeměnit zpět do své původní podoby.
Nemusím vám snad ani říkat, že ani toto nevyšlo. Nejen že si mě žádný ze studentů ani nevšiml. Navíc jsem zapadal sněhem a kdybych se pak rychle neproměnil nazpět, jistě bych se strašlivě nachladil.
I přes veškerou snahu držet krok s dobou mi nedošlo, že by se dnes někdo ohnul spíše pro nový notebook nebo snad pár galeonů než pro nějaké cibule. Bylo mi navrženo, abych se proměnil v bombu hnojůvku, ale představa, že bych snad explodoval, mi nedovolila se o to pokusit.
Poslední dobou mi zde čas od času dělá společnost milá studentka Mrzimoru – Ellka Willowa. Dnes mi dokonce přinesla z famfrpálového zápasu zásobu burizónů, lízátek a pár pint máslového ležáku. Když jsme je spolu chřoupali u mého přenosného čarovizoru a sledovali mudlovský snímek Pretty Woman, cítil jsem se po delší době opět jako doma.
A to je ve zkratce celý můj příběh.
Budu rád, když mě někdo z vás přijde navštívit. Má současná adresa pro zasílání sov je
Matthew Whitecrow
Ve stanu
Návštěvní místnost
S největší pravděpodobností zde budu k zastižení až do otevření registrací, pokud se vedení školy nerozhodně jinak. 🙂
S přátelským pozdravem a díky za vaši skvělou práci na Denním věštci,
Matthew Whitecrow
Povzbuzení – Drahý pane snad budoucí kolego,
teprve dnes jsem si našla čas na přečtení Denního věštce, přesto snad opožděně – Přeji hodně úspěchů, snad do ledna, či února nezamrznete a setkáme se s vámi osobně na chodbách našeho hradu. 😉