Jak je to vlastně s upíry?

Existence upírů je opředená spoustou legend a mýtů, které se na ně nalepily v průběho časů.
Pokud vynecháme postavu Van Helsinga, nikdo vlastně neposkytl žádný popis toho, jak takový upír
vlastně vypadá. Faktem je, že i když nám „saje krev“ spousta lidí, nemusí hned jít o upíry.

A jak je to s létáním upírů? Zkuste zamávat rukama a schválně, kam doletíte.
A nebo že by to byla vědecká záhada, jako je létání čmeláka? Toho na rozdíl od upíra viděl létat každý
a nikomu to divné není. Přitom je ale kvůli poměru hmotnosti těla a plochy křídel, čmeláčí let vlastně fyzikálně nemožný.
Předpokládejme tedy, že upír dokáže přinejmenším totéž, jako čmelák a na přelet z jednoho hřbitova
na druhý, mu síly stačí.

Ještě se nabízí otázka: A co pití krve?
Pomineme-li tchyně, úředníky z různých úřadů a podobné zjevy, nelze si nevšimnout, třeba takového komára.
U komárů nám fakt, že se krmí naší krví, připadá naprosto běžnou součástí života.
To takoví Afričtí Masajové, si také neberou servítky, když dostanou chuť na krev.
Zcela běžně pijí krev hovězí.

Podle legend je ale upír inteligentní tvor, který nevysaje svou oběť při prvním pití, jak je tomu v jiných případech.
Upíjí ze své oběti postupně a stále se k ní věrně vrací, dokud svou oběť též nezmění v upíra.
Oběť, nyní nový upír, jen musí vyměnit svou pohodlnou postel, za poněkud méně pohodlnou rakev.
Možná za to ale věrnost upíra stojí. Každopádně se dá říct, že tak, jako tu vždycky byli, jsou a budou komáři,
vždycky tu byli, jsou a budou upíři.