Vlk sedí zatím tiše mezi kopci,
vpřed upírá svůj bystrý zrak.
Být tam s ním já radši nechci,
vedle něj stojí také drak.
Vlk neví, proč stále zde zůstává,
v dáli se třpytí jasný měsíc.
Proč společnost draka vyhledává,
když na nebi hvězd je tisíc.
Drak hledí vzhůru do nebe,
nemyslí jen na svůj prospěch,
nemyslí jen na sebe.
Přemýšlí o nocích a o dnech.
Je snad zlé, že je večer, že je tma?
Že vzhlíží oba vedle sebe k nebi?
A není to jen velká podlá hra?
Z vlastní vůle byli zde, že by?
Lidé se tomu obrazu velmi diví,
jak tak mohou vydržet tak dlouhý čas.
Člověk přemýšlí, avšak dále neví,
zde mu nenapoví jeho duševní hlas.
A tak tady oba tvorové vpřed hledí,
A nikdo dodnes neví, proč je to tak.
Nevadí jim, že jeden vedle druhého sedí,
že tam stále spolu jsou, ten vlk a drak.