Autor: Grace IceFloe (S)

Je to tak, již klepou na dveře, zachraň se kdo můžeš…

Drazí čtenáři, jestli jste se poslední dobou zkoušeli zahledět do tajů zasněžené krajiny, která již zachvátila nejeden kout v okolí, jistě pochopíte…

Zde vám přináším menší testík, který by měl odhalit, jak moc jste spojeni s naší kouzelnickou školou a jak moc zde plníte svá studia 🙂

Tentokrát mám pro naše čtenáře poněkud smutnější zprávu, která se týká života studentů na naší starobylé škole Hogwarts. Upozorňuji, že kouzelníci, kteří vidí všechno stále jen v těch nejkladnějších barvách a nepřipouštějí si sebemenší důkazy o zhoršujících se poměrech na škole, ať raději dále nepokračují v četbě tohoto článku, možná by jim to zkazilo náladu či je to dokonce ani nezajímalo.

Jistě nikomu z pilného studentstva a profesorského sboru neunikl ten základní fakt, že již před časem nastal nový školní rok a s ním tedy i plno nejrůznějších emocí.

Stříbrný měsíc tiše svítí

na čerstvé hlíně zvadlé kvítí.

Chladné kameny v záři tonou,

ze zákoutí stovky očí planou.

Podél zdí se stíny plíží,

mrtvým duším neublíží.

Pro jednu z nocí posledních,

houká sýček ve větvích.

Tvář schovanou pod kápí,

slzy andělů plášť mi nezkrápí.

Temná duše zaprodaná,

všude vůkol nevítaná.

Čekám na přízrak jenž osud sejme,

vnitřní boj, rozhodni, zabij mne.

Pod statným bukem tiše stojí,

rány v srdci nevyhojí.

Na zádech se ostrý meč mu kývá,

po nestvůrách sám se dívá.

Sama přirozenost ve mně ožívá,

vlastní krev na rtech ulpívá.

Jediný střípek snad lidskosti,

nedovolí mi být v jeho blízkosti.

Rychlý přískok, kámen praská,

se stříbrem se tělo laská.

Po chladném kovu pramínek stéká,

bělovlasý muž však dál jen seká.

Skelné oči k nebi upíraje,

má duše již život nevyhraje.

Krůpěje krve, perly rudé,

jemně se vpíjí do země hrubé.

Druhý břeh mi na obzoru odpustí,

mstivé duše mě lákají do pastí.

Mrtvé rty tichou modlitbu pějí,

oběti se hrůzně smějí.

S odhodlaným výrazem už čekají,

na vraha svého, zármutek svlékají.

Ostrý kůl si tělem cestu razí,

takto končí noční vrazi.

Tlukot černého srdce ustává,

žádný z mrtvých už nevstává.

Budiž mé duši odpuštěno,

předala druhému krvavé věno.

Osamocen stojí v trávě,

další vrah, co zabil právě…