Ve Velké síni nastal poprask! Nelekejte se, nic se zlobivými studenty, ale hrad přepadlo několik škrken a podle všeho si v síni udělali hlavní stanoviště. Proplétaly se mezi studenty, pošťuchovaly je lokty a smály se na všechny strany. Zmátlo to i našeho skřítka Půlnočníčka, který dorazil ohlásit půlnoc, a pak se celý udivený a studem zčervenalý běžel schovat…
Šok! To čekalo studenty, když se šli před několika dny po osmé hodině najíst do Velké síně. Uprostřed veliké místnosti s krbem a spoustou stolů stál rozzlobený profesor Oliver McCollin. Z vlasů a hábitu mu kapala voda. Byl celý takový rozevlátý. Vlasy mu trčely všemi směry a nebylo to proto, že by se vracel s prvotřídním účesem z Kouzelného kadeřnictví. Jeho výraz byl zuřivý a navztekaný. Právě byl vykopnut jiným fialovým do Hannibalova jezera!
Ekonomická krize zasáhla nejen mudlovský a kouzelnický svět, ale samozřejmě také naši školu! Studenti, kteří obědvají zásadně ve Velké síni a nebaští svačinky od rodičů z domova, si toho již také všimli. Jídelníček na hradě už hodně prořídl a odzvonilo časům, kdy se podávala velkolepá drahá jídla a delikatesy v mudlovském světě nevídané.
Všichni moc dobře známe mudlovskou verzi Valentýna, kdy se ve všech zemích 14. února slaví svátek všech zamilovaných a lidé si dávají květiny, přání ve tvaru srdíček a různé bonboniéry. Také romantické večeře a procházky udržují páry v tradici.
Ale co vlastně znamená Den svatého Valentýna pro kouzelnickou společnost? Naše generace už to nezná a rodiče si matně pamatují, co se vyprávělo kdysi. Zabloudila jsem do archivu ministerské knihovny – a to byste nevěřili, co jsem objevila!
Nedávno se na hradě objevilo obávané vězení Azkaban. Já osobně jsem na to koukala se zatajeným dechem a skoro na tu dálku jsem viděla děsivé mozkomory, jak dávají svým obětem polibek a vysávají jim duši. Muklové se svíjí v obavách, co s nimi bude. Co mě však po bližším nahlédnutí absolutně překvapilo, bylo, že v zadržovací cele se shrbenými rameny seděla hradní lesnice a oblíbenkyně studentů, Jostein Lauierová, do které by absolutně nikdo neřekl, že je zločinec! Jakmile slečna Jos opustila to husí kůži nahánějící prostředí, vydala jsem se za ní a prosila o rozhovor. Vyhověla mi s úsměvem a díky tomu si nyní můžete přečíst, jaké hrůzy na ni v Azkabanu čekaly!