Když jsem se blížil na místo pražského nedělního srazu, které moudře vybral samotný pan ředitel, tedy pod orloj na Staroměstském náměstí, měl jsem dle vlastního soudu dostatečný časový předstih. S posledními ubíhajícími desítkami metrů mě však přepadl neodbytný pocit, že se na náš sraz dostavilo neúměrné množství účastníků. Netušil jsem, kde se tam mohli vzít, leda by kromě naší školy přijeli také všichni studenti HOL a Virtualne Bradavičarky i se svými rodinnými příslušníky.
