V neděli 12. 6. se brzy před devátou hodinou ranní začaly plnit tribuny fanoušky famfrpálu, kteří se přišli podívat na zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Na obloze svítilo slunce a slibovalo krásný teplý den. Rozespalí fanoušci se navzájem zdravili, vtipkovali a připravovali si mávátka, vlaječky a třásně. V té době ještě nikdo netušil, že se před jejich zraky brzy odehraje prozatím nejdelší zápas této sezóny.
Stejně jako v pohádce o Patovi a Matovi jsme dnes na zápase zažili docela nečekaný konec. Nechybělo ani klasické potřesení rukou – nejvíce jich dostal zajisté snad skoro hrdina zápasu Theodor Mudd, který dokázal zvrátit převahu Nebelvírských. Jediný rozdíl v porovnání s pohádkou byl, že červená a žlutá si navzájem nepomáhala, ale postavila se v zápase proti sobě. Pro tentokrát si vítězství přivlastnila zářivě žlutá 150:70.
Letošní první famfrpálový víkend bych nazvala opravdu velmi náročným. Nabitý byl především pro hráče Havraspáru, kteří odehráli v sobotu 4. 6. rovnou dva zápasy, ale i jejich protivník, tedy Nebelvír, se ukázal na hřišti dvakrát – akorát že jednou v sobotu a jednou v neděli. Výkonům to ale na kvalitě neubralo, atmosféra byla přátelská a Havraspáru se nakonec podařilo i v druhém zápase sobotního dne zvítězit se skóre 380: 50.
Když jsem usedla při poklidném sobotním ránu na tribunu, už jsem krapet tušila, že se zápas ponese ve velmi přátelském duchu. Kam se člověk podíval, tam zářil nějaký úsměv a oba týmy si přišly poslední zápas sezony zkrátka užít. Ačkoliv Zmijozel už měl výhru poháru jistou, Havraspár po celou dobu zápasu udržoval vyrovnané skóre a ukázal, že je schopen držet krok i s nejtěžším soupeřem. I když Zmijozel nakonec vyhrál 300:80, šlo v tomto zápase o daleko víc než jenom o famfrpál.
Nebelvír 340:100 Havraspár
O druhý zápas této sezóny se postaral Havraspár s Mrzimorem. O fanoušky nebyla nouze, na tribunách probleskovala i zelená barva, a ve vzduchu to jiskřilo.
Když došli všichni seriózní sportovní zpravodajové a šéfredaktorce se nechce vstávat, pověřila úkolem napsat článek o zápase Any s Dawsonkou. My jsme ji varovaly…
V sobotu 12. 6. jsme se letos naposledy sešli na hřišti. Ačkoliv tribuny zely docela prázdnotou, troufám si tvrdit, že pro mnoho žlutých šlo doslova o historický zápas a Havraspárští naopak mohli jen doufat, aby se zápas žlutým nepovedl a mohli si tak pohár letos odnést oni. Mrzimor měl totiž letos nádherně našlápnuto k výhře poháru. Cestu k němu mu však zkřížil ještě velmi silný tým Nebelvíru, a ač se jezevci snažili, co mohli, radovat z výhry se mohl po hodině a jednadvaceti minutách Nebelvír (280:40) a z poháru Havraspár.
Celé se to odehrálo v sobotu 29. května… a jak to bylo dál? Čtěte a dozvíte se!
