Hradní idol

To, že zeď v dívčí umývárně oplývá všemi možnými zajímavými vzkazy, už víme, co jsme na ní ale mohli vidět tentokrát?

Zdá se, že mezi ženami, muži i králíky je právě v kurzu zmijozelský student třetího ročníku Zpytlehněv Zďáblíkov. Jak můžeme vidět, spousta pisatelů vzkazů se nad ním rozplývá a dokonce mu chtějí platit. Co je na něm však tak úžasného? Rozhodla jsem se tedy jít na průzkum.
Nejprve bych chtěla zmínit, že mu na atraktivitě velmi ubírá to, že je předposlední v abecedě, ale zaslechla jsem, že se na tom už dávno pracuje, aby byl opět první… tedy poslední.

Musím však říct, že je Zpytlehněv velmi vstřícný a ochotný, neboť když jsem procházela archiv, byl ochoten jedné nejmenované profesorce nabídnout půlku své postele, když nemohla najít tu svou. Mimo to je také velmi nadějný malíř, neboť nedávno krásně zvěčnil další nejmenovanou profesorku na dovolené i s jejími bujnými kadeřemi, které, jak přiznal, trochu odfláknul.

Za zmínku o jeho osobě stojí i to, že je vegan, tudíž nejí nic, co vrhá stín, což je atraktivní podobně jako třpyt upírů na slunci.
Rozhodla jsem se důkladně prozkoumat i jeho čarostav, kdybych tam náhodou našla něco, co by se mi hodilo zmínit. Mimo jeho životní a pravdivé motto jsem si všimla toho, že bude nejspíš i model, neboť jsem našla spoustu jeho obrazů, které kreslily slečny z různých kolejí, tudíž můžeme s jistotou říci, že není oblíben jen u zmijozelských dam, ale celohradně.
Jak jistě víte, humor je známé afrodiziakum, a tak se ani nedivím, že je spousta lidí na hradě jen kvůli němu, neboť jím Zpytlehněv opravdu oplývá.
Těžko tedy říci, jestli byli prodaní králíci napuštěni nějakým lektvarem lásky, nebo je dotyčný obdivován právem, protože jsem se při sbírání důkazů i dozvěděla, že se hradní obyvatelé mezi sebou baví o tom, co na něm kdo má nejradši.

Jelikož jsem holka odvážná, počkala jsem si na něj, než vyjde z pokoje, a rozhodla jsem se ho na pár věcí zeptat.

Kde vůbec přišel ke králičímu byznysu?
Zpytlehněv Zďáblíkov: Já jsem původně chtěl prodávat krysy. Bohužel můj krysák absolutně nemá obchodního ducha. Místo toho, aby se trošku snažil a pomohl rozjet rodinný obchod, tak na každym rande dostal košem, vrátil se frustrovanej a ještě mi obvykle rozkousal něco v šatníku. Když jsem zjistil, že tudy cesta nevede, tak jsem se přešupačil na králíky. Mimochodem, kdyby někdo z vážených čtenářů měl zájem, stále mám ve svém majetku krásné kousky. Například jedinečného králíka v extrémně růžovénebo úžasné plyšové Béébéé. (To sice není králík, ale kdo to pozná?)
Jedinečná kvalita, za úžasné ceny!!

Přišly mu už nějaké galeony, jak bylo zmíněno na zdi?
Zpytlehněv Zďáblíkov: Galeony mi zatím bohužel žádné nepřišly. Myslím si, že je to tím, že je školní sovinec přetížen, jak se do něj všichni nahrnuli, aby mi mohli nějaké peníze poslat. Nejspíše se všichni ti lidé zasekli ve dveřích, jak se tam pokoušeli najednou nahrnout. Druhá pravděpodobná varianta je, že se začali prát o sovy, až je všechny vyplašili, a teď čekají, jestli se nějaká nevrátí. Ať tak či tak, předpokládám, že v nejbližších dnech budu v žebříčku mamonářů silně konkurovat Watfarovi a Olkimovi.

Zdá se, že se do fanklubu nepřidám, protože mě vůbec nezmínil, jako bych nebyla konkurence, ale přesto jsem se na jeho umývárnový fanclub zeptala.

Zpytlehněv Zďáblíkov: Ve vší skromnosti musím přiznat, že jsem velice udiven, že to nikoho nenapadlo mnohem dřív. Na škole funguje nebo fungovala spousta pochybných nebo podivných spolků, jako třeba jeden novinářský, který už dávno zanikl. A přitom tu není ani jeden
fanklub.
Každopádně jsem velice rád, že je škola plná talentovaných lidí, kteří mají tak úžasné a originální nápady. Jen tak dál, máte moji plnou podporu.
Finančně sice na spolek nepřispěji, ale klidně vám dám autogram.

Tak co, jste nebo stanete se obdivovateli tohoto čtrnáctiletého hocha? Já asi ne, neboť na králičí srst mám alergii a stále mám zlobu, že mě nezmínil.

Pro Denní věštec
Clea Haliová