Koukám vzhůru ke hvězdám
a mysl mám zcela čistou.
A já ač se pro některé nezdám,
mám svoji vůli jasnou.
V myšlenkách dotazů hodně mám,
odpověď ani jedinou.
Otázek nyní většinu znám,
nesrovnalostí hlavu plnou.
Kolikrát jen Slunce již vyšlo
pro nás vzhůru k nebesům?
Zajímá mě zda někdo počítá to
pro slávu nebeským kolesům.
Kolik dní a kolik nocí
trval jeden obyčejný život?
S kterou a jakou pomocí,
zastavit stálý hodin tikot?
Kolik slz již po tvé tváři
sklouzlo na chladnou zem?
Co se jen stalo, že již nezáří
tvé modré oči a tvůj sen?
Kolikrát již tvoje láska
srdce okouzlené zradila?
Byla to snad jen pouhá sázka,
co štěstí tvé jen zkazila?
Víc otázek již netroufám si
přiznat sobě ještě víc.
Nebrečím a nezoufám si,
neukazuji pravdě líc.
Lepší žít ve svém vlastním světě,
ve svém vlastním vymyšleném a krásném snu.
Pravda snad někdy až zabije tě,
nemysli na nejhorší! Prozatím opěvuj krásy dnů!