Mocný, tiše stojíš na skalách,
přemýšlíš? Jen jsi tlapou mách.
Oči v dálkách upřené,
jen slepou vášní vedené.
Netvor nenávistí stvořený?
Temnou silou mořený?
Vím, srdce zlá moc Ti svírá,
krvelačnost v Tobě vzývá.
Nevzdávej se milý můj,
zbytky lidskosti opatruj …
Temné vytí druhů tvých.
Chceš pít z dlaní mých?
Tajně doufám v sílu tvou,
pane, vyslyš modlitbu mou …
S poslední nadějí jsem poklekla,
jediná slza se v očích zaleskla.
Temná moc i naši lásku zdolá.
To píseň Tvého rodu volá!
S vlčí tváří na mě hledíš,
věřím, že mi neublížíš …
Ostré drápy do kamene ryjí,
slibuji, mí bratři Tě nezabijí …
Mocné tesáky se zle lesknou,
Tvá vůle pěje píseň tesknou.
Jedním skokem ke mně letíš,
ke strachu a hrůze nutíš…
V zoufalství se duše topí.
Suchou zem horká krev kropí.
Jak chladný pohled tvůj,
lačně vzal sis život můj.
Poslední výkřik, poslední sten,
budeš jím navždy obklopen.
Jak zvíře, jak lítý vrah,
budeš se světem bojovat.
Můj duch nechť navždy Ti zpívá,
hrůznou zradu jenž Tě obestírá …
A tohle mocné prokletí,
zůstane navždy ve Tvé paměti …