Kapky deště v potok plynou
a naděje v nás obou hynou…
Dříve hnáni starým pudem,
skrývajíc se před osudem…
Štěstí však krátké má trvání,
osud nám chystá kruté sčítání…
Tápajíce v beznaději,
ni krok vzad, snad později?
Dvě duše navždy ztracené,
ve skulinách času chycené…
Píseň čepelí v uších mi stále zní,
temná noční můra stala se již z ní…
Poslední výkřik tlumený,
ve chvilkách, jenž byly poslední…
Tichá slova do paměti vrytá,
jediná rána nevykrytá…
Rozdělila duše navždy,
možná tu bolest pozná každý…
Bez hlesu mi k zemi padáš,
jsi silný, ač tak nevypadáš…
V hrdle má mdlá slova tonou,
na poslední cestě nechť ti kanou…
Zlý svět náhle prozřel,
tíživým tichem nás zastřel…
Pár chladných slz na zem dopadá,
v očích jiskřivá zář uvadá…
Naplněna temnou mocí,
zůstala jsem bez pomoci…
Zoufalství mocnou sílu má,
tvá smrt byla krutě pomstěna…
Však utrpení trvá dál,
na srdce zraněné sníh již napadal…
Krutost a bolest jsou společnice mé,
vedu je sebou tak bezbranné…
Jen jeden den.
Jediný, jenž byl by pokladem…
Vidět znovu úsměv tvůj,
tvé teplo, ach ty vlku můj…
Můj pohled plný beznaděje,
zeptal by ses co se děje?
Okřála bych na těch pár chvil,
jen gesty kdybys promluvil…
Nyní noc je mým temným přítelem,
konejšivě vše schovává před světlem…
A samota tichým průvodcem,
nikdo nedostane šanci být mi milencem…
Smrtí nikdy nedotčena,
již dávno zavražděna…
Můj svět je plný beznaděje,
bez slitování, ach úzko mi je…
Teď navždy putuji světem,
vstříc dalším obětem…