Další famfrpálová sezóna je za námi a i když by se na hradě asi nenašel nikdo, kdo by si vsadil, že její průběh bude tak zamotaný, nelze snad říct, že by musel být někdo vyloženě zklamaný. Historie snad nepamatuje tak napínavý vývoj sezóny a ještě kurióznější výsledek.
Až do letoška mohla být za nejzajímavější sezónu považovaná ta z léta 2006. Tehdy se odehrál ještě čtvrtý zápas sezóny, který určil konečné pořadí: Nebelvír zvítězil třikrát, prohrál pouze jednou, Mrzimor dvakrát vyhrál a dvakrát prohrál a Zmijozel s Havraspárem si připsali jednu výhru a dvě prohry. Ano, celkově se tedy odehrálo sedm zápasů a až ten poslední určil vítěze. Taková byla, milí čtenáři, druhá sezóna ŠFM!
V jiných ročnících bylo ale pořadí snad až k uzoufání stejně nudné. Vítězný tým si připsal všechna tři vítězství, druhý dvě, třetí pouze jedno a poslední se neradoval z výhry ani jednou. Na prvních dvou příčkách se střídal Nebelvír se Zmijozelem, častěji však zvedal pohár nad hlavu Nebelvír, s úctyhodnými jedenácti vítěznými sezónami. Zmijozel zvedl nad hlavu pohár osmkrát a letos mu bude pohár náležet podeváté. Třetí a čtvrté místo zase patřilo především Mrzimoru a Havraspáru, přičemž Mrzimor častěji porážel Havraspár a díky tomu obsazoval třetí místo.
Nepřísluší mi hodnotit, jak se famfrpál změnil v průběhu let a jaký vliv má na výsledky zápasů, potažmo celé sezóny, jen zlatonka a chytač, podívejme se na famfrpál z jiného, méně obvyklého úhlu. Články o zápasech, jež nám zajišťují redaktoři Denního věštce, které jsou bezpochyby skvělé, se jen hemží čísly a statistickými údaji. A stejně tak i celý famfrpál. Dlouho platilo, že hráči s vyšší úrovní jsou jednoduše silnější a lepší než hráči na nižších úrovních, a to i z hlediska atributů. Pak i sebelepší taktika týmu nemusela stačit na silnějšího soupeře. Letos při utkání mezi Zmijozelem a Havraspárem se ukázalo, že lepší odrážeč může zajistit týmu vítězství, i pokud je soupeřův chytač o několik úrovní lepší. Ne vždy tomu tak ale bylo a porovnání úrovní hráčů bylo neúprosné.
Zde se konečně dostáváme k jádru celého článku. Famfrpál se na hradě těší poměrně velké oblibě. Nepochybně se stal jeho součástí, ale nakonec se během celé sezóny odehraje jen několik málo hodin zápasů a pak se příští rok začíná opět od nuly. Letos jsme si mohli užít celkem přes šest hodin zápasů, minulou sezónu se odehraný čas pohyboval kolem pěti hodin. Z velké části zápas neskončí dříve než po půl hodině a naopak netrvá déle než dvě hodiny. Pro těchto pár hodin každý tým, sezónu co sezónu, trénuje 48 hodin, a to i s vědomím, že některé hráče na vyšších úrovních jednoduše nelze dohnat, leda by přestali trénovat. Zde mi snad dovolíte menší porovnání se školním pohárem. Boj o něj trvá celý školní rok, nejen několik málo hodin. Každý rok se také mohou výkony jednotlivých sběratelů bodů lišit, avšak hráči famfrpálu, kteří utečou na vysoké úrovně, jsou ještě nějaký čas nedostižní, i pokud s trénováním přestali. A když se dostaví na zápas, mohou podat ještě velmi důležitý výkon. Kvůli tomu je změna týmu běh na dlouhou trať a není prakticky reálné, aby se poslední tým sezóny umístil v dalším roce na první příčce, kdežto u školního poháru je to poměrně reálné. Ostatně tak se to povedlo například již Nebelvíru, když se v zimě 2009 poměrně hodně propadl, ale hned následující školní rok vyhrál školní pohár naprosto suverénně. Ale stejně se dařilo odrazit se ode dna i ostatním kolejím.
Zde bych rád vyjádřil svůj obdiv a respekt všem týmům, které do zápasů nastupují i přes vidinu předem prohrané bitvy. I když letos se ukázalo, že nic není jasné, dokud není zlatonka chycena. Stejně tak si ale potlesk zaslouží i všichni hráči, kteří neúnavně trénují pro úspěch svého týmu. Právě ti poražení si zaslouží potlesk tam seshora tabulky famfrpálové ligy. Díky nim se musí přece jen každý o vítězství utkat a díky nim mohou ti nejlepší vyšplhat až úplně nahoru, pro pohár.
Na letošní sezónu Školního famfrpálového mistrovství snad budeme vzpomínat nejen díky napínavým zápasům a překvapivým výsledkům, ale snad také proto, že se alespoň jednou mohl každý tým radovat z výhry. Vyhrávat by chtěl samozřejmě každý, a pokud se daří, je famfrpál jistě skvělá zábava. Ovšem zvednout se i po neúspěšné sezóně a příští rok opět trénovat 48 hodin i s malou, nebo přímo mizivou, nadějí, to je to, co si opravdu zaslouží potlesk, a to je také důvod, proč volám „sláva poraženým, čest vítězům!“.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger
Super zhodnocení, naprosto souhlasím!