Vlkodlačí dívenka

| Vydáno:

Za malým náhrobkem kdosi se krčí,

jak jen sníh zaskřípe, bojácně vrčí,

stíny se míhají, měsíc je honí,

celý čas slídili jen a jen po ní.

Teď už jsou nadosah, dech vázne v krku,

roky jsou vteřiny – na úprku.

Hlasy zní v šepotu, odevšad, ze všech stran,

poslední nádech a život je dokonán…

Drobounké paprsky pod víčko vnikají,

ledové lůžko však vybízí ke spánku,

zázrak či další test?

Cosi zní ve vánku…

Na sněhu kolem ní těla jsou schoulená,

oči jen zoufale vytřeštěné,

byl včera úplněk? – přemýšlí zmatená,

to už je po všem? … Jistěže ne…

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *