>Denní věštec< získal svědectví jednoho z mudlovských farářů o tom co viděl a co se dělo. Historický monument města Goucester blízko Bistolského zálivu zažívá zřejmě to, co nikdy. Invaze chrličů cihlářů - nepříjemně zákeřných a podlých tvorů - se z neznámých důvodů a příčin majetnicky přestěhovala na střechu a půdní prostory této katedrály.
Problémem ovšem zůstává teror chrliče pískovcového ze strany cihlářů. Místního chrliče, kterého kouzelníci považovali za jednoho z nejstarších v Británii totiž skupina asi 7 cihlářů terorizuje tak silně, že může nastat okolnost, kdy se situace vyhrotí natolik, že by se chrlič pískovcový – anděl strážný katedrály – mohl odstěhovat. Druhou variantou, horší, o kterou odborníci hovoří, jest fakt možnost úplného rozpadnutí na písek. Touto cestou odcházejí chrliči společně se svými stavbami při jejich zbourání či likvidaci. Život jim začíná při postavení novostavby. Ne na každé se však objeví. A když už, tak si nikdo nedokáže vysvětlit, kde se tam vzal. Mudlové si podobné chrliče nechávají stavět na domy také, ovšem nikdy do nich nedokáží vdechnout život.
Chrlič pískovcový je tvor většího vzrůstu. Délka se pohybuje kolem 190 cm někdy i víc. Z toho pouze 1,5 metru zabírá dlouhý krk s hlavou, na který při jeho „pozorovací poloze“ (zachycený končetinami o budovu s nataženým krkem) usedají holubi. Jeho přední pár končetin je delší, aby dosáhl ke stěně budovy. Má hlavu i tělo podobné psovi – irskému setrovi. A smrdí coby vlhký pískovec. Lidé ho na katedrále začali pozorovat od doby jejího postavení v roce 681, kdy byla také zasvěcena Svatému Petrovi. Tak pojmenovali i chrliče, který neustále měnil místa na střeše katedrály.
Chrlič cihlář je malá potvora nehezkého vzhledu. Podobná přerostlé ropuše se zakrnělými předními končetinami v miniaturní křidélka, která má neustále spláclá podél těla a neví se, zda byla někdy v historii tohoto druhu používána k letu. Možná ano, tento druh má totiž silné svalnaté zadní končetiny a pomocí nich uskutečňuje i několika set metrové skoky k pohybu. Je zde teorie o výměně funkce létaní za skákání. Cihlář má tělo pokryté šupinami černé barvy s občasným metalickým odleskem. Přídomek „cihlář“ si získal díky vyházení malty ze spár z rozestavěných domů. Tato činnost je jeho oblíbenou. Celkově od něj nemůžeme čekat nic dobrého.
Nyní našim čtenářům poskytujeme exkluzivní rozhovor s místním farářem. Při klasické otázce: „Popište nám nějak, co se zde stalo.“ Reagoval doslova takto: „Divím se, že se se mnou hodláte zabývat. Jsem si jist, že zde není něco v pořádku, ale policie se mnou o tom odmítá hovořit. Pomalu jsem podle nich blázen, nebo co. Není normální, že ze střechy lítají starodávné tašky o půl čtvrté ráno se rozezvoní zvonice a pak jako bych v kašně slyšel koupat se stádo opic. A to vše, když pominu, že se z ničeho nic na střeše rozrůstá mech a ze zvonice vyletěli i všichni hloubi. Není to normální!“
Z jeho hlasu, ač bývají příslušníci církve patřičně klidní bylo slyšet opravdové rozhořčení a vztek. Ústav pro ochranu a záchranu kouzelných tvorů se nám k situaci nehodlal vyjádřit. Podle našeho úsudku přijde na řadu vyhnání nebo pochytání všech cihlářů nebo záchrana chrliče pískovcového. Při převozu z budovy však stále hrozí, že se rozpadne v prach.