Krátká zpráva o letním semináři

Měla jsem původně v úmyslu napsat dlouhatánský report, jak je u mě zvykem, ovšem byla jsem na semináři poměrně dost vytížená, tudíž se musíte spokojit alespoň s kratší zprávou. Mimochodem, dobročinnosti se meze nekladou, takže, milí účastníci, chopte se brku a koukejte také něco stvořit.

PONDĚLÍ
Slézali jsme se opravdu jako tlustočervi na hlávkový salát. Zatímco Ross Winfield, Yoko o’Connon a já jsme byli u registrace celí nedočkaví již od půl osmé od rána a krátili jsme si čekání pokusy o proniknutí do tajů mudlovských deskových her, ostatní si dávali pořádně na čas. Mudlovskými hrami jsme zřejmě přivolali pohromu v zástupech mudlů, kteří se na nás vrhli, ale kouzelník žádný.
Cítili jsme se poněkud nesví mezi tolika mudly, ale po deváté dorazilo veledůležité přibližovadlo s panem ředitelem a věcmi na program. Mudlové byli velice otravná stvoření (stojí za bližší vědecké zkoumání, např. v mučírně). Pan ředitel sice nasadil výraz typu dělejte-si-co-chcete-mě-to-nerozhází-neboť-jsem-velký-arcimág, ale kdo ho zná, ví, že cukající žilka u jeho pravého oka znamená, že se musel hodně ovládat, aby mudly nesežehl pohledem.
Kolem jedenácté jsme s nadějí vyhlíželi posily a snažili se zahnat déšť – pan ředitel velmi podivnými křečemi, které vypadaly, jakoby strčil prsty do zásuvky. Však jsme také docílili pouze toho, že na Šumavu přišlo období přívalových dešťů. (Prý po mém decentním a jemně dámském zahánění deště. Pan ředitel totiž pravil, že vše je v technice.)
Posily dorazily až ve dvě a další skupina ve tři a konečně jsme zahájili třetí (čtvrtý) výjezdní seminář, aniž bychom tušili, jak bude vytuněný, apgrejdovaný a super sexy pozitivní.
Zahájení provedl samozřejmě pan ředitel, který svým „tedyž řekněmež“ stylem může za vytuněnou seminářovou frazeologii (byla jsem v pokušení s ní napsat celý tento report, ale asi byste mě snědli k večeři). Tedyž… pan ředitel poté, co se odbyla akademikoš organizoš předal slovo mé maličkosti, jež měla v úmyslu přiblížit stručnou historii školy (což nakonec vyšlo na hodinu a čtvrt). Následovalo pár pohybových a seznamovacích her, a pak diskuze na téma oblíbené postavy z HP. Povídání jsme občas proložili scénkami, kdy měl např. Harry přesvědčit svého otce, aby přestal trápit Snapea, nebo Hermiona přijela domů nadšená a vyprávěla svým mudlovským rodičům, jak skvěle se jí daří přeměňovat žáby v kotlíky a jaké výborné kamarády si našla, když ji předtím zachránili před horským trollem.
Diskuze se maličko protáhla, a tak městečko Prasinky ulehlo ke spánku a když se probudilo, zjistilo, že se někdo neprobudil… Po Prasinkách se ještě několika (asi 10) z nás zachtělo nějakého pořádného akčnění, a tak jsme se rozhodli zahrát si divadlo. Vznikla situačně-improvizovaná pohádka O Chroptící chýši (mládeži do 15 let nepřístupno), o jejímž ději opravdu raději pomlčím. Ovšem mudlové měli z našeho vytí, kvílení a skřeků „velkou radost“.

ÚTERÝ
Ráno jsme se oživovali velmi zvolna a postupně (jak je na seminářích obvyklé), ale v 10 jsme již byli, až na malé výjimky, připraveni ke každé špatnosti. Vypukla velkolepá soutěž, skládající se z několika kol, a začaly se vydělávat první galeony a srpce.
Následoval výběr hůlky, kdy nebohý Ross Winfield plnil funkci oběti, na které účastníci hůlky zkoušeli. Někomu sedla hůlka s tulením střívkem, u jiného se zase zabydlel zlatý vlas děda Vševěda. (O tom, jaká hůlka si vybrala Effel, raději pomlčím, protože by mě kolega Malfair zaškrtil.)
Po náročném výběru následovala hůlkověda spolu s tuningem a apgrejdováním hůlek, při němž Yoko chtěla, aby nám pan ředitel vyprávěl o své Egyptské expedici. Protože se k tomu nějak neměl, přišel ke slovu můj hrdinský epos o cestě do Egypta, který pan ředitel pantomimicky sehrál za mého slovního doprovodu. Celá akce vyústila v mé snahy o přesvědčení pana ředitele, že já jsem ta jediná správná super sexy společnice na další expedice, a pak už dorazila RMG, neboli naše vytuněná Raven Maris Gravediggerová, která všechny potrápila kouzelnickou choreografií. Pak se parta rozdělila – někdo se separoval za doprovodu mé kytary a ostatní měli s Davidem myslánku.

STŘEDA
Středeční dopoledne bylo ve znamení druhého zákonu termodynamiky, aneb chaos převládal. Vyráběl se totiž velmi komplikovaný lektvar (jehož název si opravdu nepamatuji, ale později vešel ve známost jako Elénérovo vytuněnoš leštidloš). Studenti, kteří nebyli dostatečně opatrní a pobryndali se, pak oplývali oslnivým leskem.
Odpoledne bylo ve znamení TKV (Testoš Kouzelnickoš Všestrannostoš), které sestávaly z deseti vytuněných disciplín. U některých jsme opravdu zjistili, že by raději neměli vůbec sahat na kotlík, o hůlce nemluvě. Zatímco jsem s kolegy vedle testy vyhodnocovala, Effel se ujala organizace několika her, které skončily překvapivě Prasinkami.
Večer jsme se vrhli na Starodávné runy, což byl krycí název pro několik jednoduchých šifer, a David s Rossem ještě nalili do ubohých studentských hlav něco kouzelných formulí, když už všichni měli hůlku, tak aby věděli, na co ji vůbec mají.
A pak Prasinky, zpívání a podobné každovečerní aktivity.

ČTVRTEK
Dlouhou dobu jsme se snažili oživit Davida, který ve středu neprozřetelně slíbil procházku. Podařilo se nám to až kolem jedenácté, ale i to byl rozhodně úspěch. Takže studenstvo i profesorstvo vyrazilo zkoumat přírodu a já s Rossem jsme zatím poschovávali kouzelné tvory v Zapovězeném lese.
Po návratu z procházky se všichni rozdělili na dvojice (a jednu trojici, kterou tvořil Midar s dvěma děvčaty, která se aktivně zúčastňovala programu a zřejmě navštíví naši současnou registraci). Tyto skupinky představovaly obchodní společnosti, které se rozhodly vzít za svůj artikl kouzelné tvory. Nejdříve si je ovšem musely pochytat. Nastal tedy závod s časem, kdy v pětiminutovém limitu bylo třeba proběhnout klikatou chodbou, vyběhnout schody do druhého patra a ve dvou třídách sesbírat schované kartičky, z nichž některé nesly obrázky tvorů, jiné jejich jména a další popisy. To ale nebylo všechno – po tomto napínavém akčnění nastalo vyjednávání, smlouvání a výměna kartiček, aby společnosti zkompletovaly co nejvíc tvorů. Po kontrole dostala každá společnost za úkol vymyslet logo, slogan, prezentaci společnosti, vyplnit nabídkový list a napsat dopis potenciálním zákazníkům. S tím vším se nakonec firmy odebraly na Ministerstvo kouzel (odbor pro kontrolu a dohled nad kouzelnými tvory), aby svou společnost náležitě zaregistrovaly. Že na ministerstvu nebylo jednání zrovna snadné, napovídá složení David Havrapírko, Ross Winfield a já… Nesmím ovšem zapomenout ještě na jednu podstatnou skutečnost, a sice, že uprostřed dohadování na ministerstvu dorazil náš milý, vytuněný a apgrejdovaný Nekro the Gravedigger a asi o dvě hodiny později Ville a Ethel.
Tunění a registrace společností nám vydrželo až do večera, takže pak už zbývaly jenom večerní dobrovolné aktivity a v ranních hodinách spánek.

PÁTEK
A týden se překulil k víkendu. Dopoledne bylo bolestné a velmi, velmi pozvolné probouzení. Kdo se již úspěšně oživil, dostal několik zašifrovaných textů na rozluštění.
Potom následoval literární seminář, jehož nejlepší výsledky si budete moci také prohlédnout v DV. Udělalo mi radost, že se k psaní přinutili i notoričtí nepsavci.
V podvečer následovalo čaromalířství, jehož náplň mi není blíže známa, protože a jelikož jsem vedle s kolegy hodnotila povídky, deníkové zápisy a další literární formy, které vypadly ze studentů v průběhu literárního semináře. Byla rozdána poslední kouzelnická měna, přijeli ostatní hlášení studenti a profesoři, a pak se školní rada odebrala tunit NKÚ a zasedat.

SOBOTA
V půl deváté bylo vyhrožováno rozcvičkou, ale protože téměř všichni budili zdání mrtvol, tak to nakonec RMG vzdala a raději se ujala oživování masalou, jejíž konzumaci skloubila s přednáškou o bylinkářství a receptu na tento apgrejdovaný nápoj. Poté následovaly dvě souběžné přednášky, jedna o magii, kterou vedl Nekro, a druhá o proutkaření, kterou jsem měla já. V jedenáct byla interaktivní přednáška o zakladatelích Bradavic, kde Ross ztvárnil úlohu vypravěče, bibi střeštěnka si zahrála Rowenu z Havraspáru, Helgou z Mrzimoru byla Yoko, Peter Sviter se ujal Godrika Nebelvíra a já se snažila vytunit Salazara Zmijozela, k čemuž jsem použila klobouk, knihu a hůlku pana ředitele (a Rossovu ponožku coby baziliška – čistou ponožku, samozřejmě).
Po náročném dopoledni jsme se rozhodli přepadnout místní hostinec a vyjíst ho, což se nám částečně povedlo. A pak to vypuklo! To, čeho se všichni nejvíc obávali – NKÚ!!! A co se vlastně zkoušelo? Tady máte přehled a zkoušející profesory:
Studium mudlů – Nekro the Gravedigger, Tatokalan Watanka
Hůlkověda – David Havrapírko, Ross Winfield
OPČM – Aranir Stormrage, Midar Kilahim
Bylinkářství – Raven Maris Gravediggerová, Sandrik Vrizas
Přeměňování – Nekro the Gravedigger, Sandrik Vrizas
Kouzelné formule – Ross Winfield, Aranir Stormrage
POKT – Raven Maris Gravediggerová, Midar Kilahim
Lektvary – Nimrandir Elénére, Tatokalan Watanka
Zkoušky byly drsné, jak už to u NKÚ bývá, ale dopadly celkem dobře – neprospěli pouze dva studenti.
Náročné odpoledne vyvrcholilo velkolepou slavností, kde se předávala osvědčení o složení NKÚ, certifikáty MK o účasti na semináři, byla kouzelnická dražba a hostina, kterou pan ředitel zahájil oblíbeným heslem „Pako! Tuky! Fuky! Štip!“

NEDĚLE
Všechno jednou končí, i to špatné, i to krásné… A tak po poslední přednášce – bonzologii – následovalo balení (zavazadel), úklid, loučení… nechce se mi o tom psát… raději vzpomínejme a těšme se na nějaký další seminář. A hlavně – buďme pozitivní, vytunění, apgrejdovaní a super sexy pěkní, stejně jako je náš pan ředitel a já. 🙂