Ano, to, že začíná školní rok, asi neuniklo vážně nikomu. Někteří nezodpovědní studenti ještě shánějí galeony na výuku, jiní dokonce na uniformu. Další si lámou hlavu s tím, jak budou stíhat studium v naší věhlasné škole a zároveň v nějaké zapadlé (v mém případě i zavšivené) mudlškole. Pokud má někdo rodiče mudly, tak má smůlu, protože ho většinou zatáhnou do nějakého nudného obchodu nakupovat zbytečné věci jako tužky, výkresy atd. Nebo ještě hůř… Kupovat oblečení! Jak zvládnout (přežít) tyto situace, to vám poradí tento článek.
Hm, takže první problém. Školní rok je za dveřmi a vy máte jednu kapsu prázdnou, druhou vysypanou (ne že by mezi tím byl nějaký rozdíl). Nemáte uniformu, protože jste peníze utratili za naprosto úžasné šaty nebo za Forcera. Co teď?
Teď si nedovolím nerýpnout si a říct, že jste na to měli myslet dřív! Dobře, teď musíte fakt makat. Dělejte co nejvíc soutěží, choďte do Žluté tlapy.. Můžete jít i do Ďáblovky, ale to vám moc nedoporučuju. Většinou vám dá fazole (pokud vůbec něco) a ty nikdo nekoupí, protože sám neví, co má s nimi dělat. V kritických případech budete muset prodat i toho Forcera. Ano, život je někdy velice krutý.
Teď k druhému problému. Předpokládám, že obraceč času nemáte. Pokud ano, ráda ho od vás odkoupím. Pište sovy. Ale to sem nepatří. Je velice zvláštní, že rodičům velmi záleží na známkách z mudlškoly a nejvíc zpravidla na těch, které jsou nejnudnější (viz. čeština, matematika a jiné), zatímco na známkách z Bradavic jim vůbec nezáleží. Psychika rodičů je podivná. Takže musíte zvládnout mudlškolu, pokud chcete být i v Bradavicích. Protože jestli nezvládáte matematiku, zpravidla vám surově zakážou do Bradavic chodit. Berte to takhle. Některé věci se musíte prostě našprtat, jinak to nejde. Domácí úkoly raději pište doma, když to napíšete až ve škole, většinou to poznají (vlastní zkušenosti). Když už jsme u těch domácích úkolů, raději je dělejte hned, ne na poslední chvíli. Pokud budete mít štěstí, tak vás bude mít dobrý učitel a přemluvíte ho, abyste mohli na počítače (vzácný případ, ale i takové jsou).
Třetí problém je podle mě zdaleka ten nejhorší. Krásný den, snažíte si ještě užít sluníčka, ale ve vašich rodičích se projeví mimořádně sadistické sklony a vytáhnou vás do narvaného obchoďáku. Nadšeně zamíří k regálu se sešity, tužkami, penály a jiným zbytečným haraburdím. To by se ještě dalo přežít. Stačí tam stát, myslet na cokoli jiného a na jejich vášnivé výkřiky typu „Na tohle je poloviční sleva!“ odpovídat buď mlčením, nebo slovíčky „Hm..“ a podobně. U oblečení je to horší. Nedávno jsem byla na nákupech s babičkou a vzpamatovávám se z toho dodnes. Vaši příbuzní většinou přinesou padesát triček a ani jedno vám nepadne (a kdyby náhodou jo, tak přinesou dalších padesát s tím, že tohle vám nesluší).
Naštěstí, když vám donesou obzvlášť odporný kus šatstva, můžete vždycky udělat to, co já.
Když mi babi donesla bílé tričko s vyblitým růžovým nápisem a pořád říkala, že mi ho koupí, já jsem na to reagovala. „Klidně, ale já to nosit nebudu.“
Výsledek? Tričko nekoupila. A všechno zlé je pro něco dobré, já jsem objevila super kabelku!
Osud nám klade do cesty spoustu překážek a tohle je jen jedna z nich. Ale přiznejme si, kdyby nebylo překážek, tak by tu byla pěkná nuda.