MiniMikeš má konečně své jméno!

Jméno pro kocourka aneb MiniMikeš má konečně své jméno.
Jistě jste zaznamenali, že byla vyhlášená soutěž s názvem: Jméno pro kocourka!
Ano jistě zaznamenali, napsala mi spousta studentů, profesorů a musím říci, že tohle jsem opravdu nečekala.
Zde se Vám budu snažit napsat vše podstatné k soutěži, něco co bylo psáno o MiniMikešovi a výběr z mnoha jmen.
Konečně se také dozvíme, jak se jmenuje a kdo dostal tu čest jméno mu dát.
Kdo je vlastně ten stvořitel?
Tak čtěte, zde se vše dozvíte.


Prvně tedy začneme infem k soutěži:

Kdo čte pravidelně Denního Věštce jistě zjistil, že máme malé koťátko.

Mám, ale takový problém:

Sice jsem ho nazvala MiniMikešem, ale jak víte, doma máme Mikeše velkého /myslím tím velkého kocoura/ a ten reaguje na oslovení MiniMikeš.

Já po Vás potřebuji vymyslet nové jméno, pro malého kocourka.

Napište mi prosím, pět kocouřích jmen.

Jméno, které se bude vyskytovat vícekrát, či se mi bude líbit, bude navždy patřit našemu kocourkovi.

Tak přesně takhle znělo zadání mé kocouří soutěže.
Musím dodat, že jste mě mile překvapili a já měla opravdu z čeho vybírat.
Setkala jsem se s tolika jmény, že v té velké škále jmen jsem si nevěděla absolutně rady.

Zde Vám přináším pár jmen pro mého kocourka, která byla zajímavá, hodně opakovatelná a prostě úžasná.
To proto, kdybyste si náhodou chtěli pořídit nějakého tvorečka mužského rodu.
Máte možnost si vybrat.
Ale pozor, zklamu Vás, z těchto jmen jsem si nevybrala.

Jména:
Zlatík, Drápek, Sirius, Romeo, Goldísek, Falko, Zlatonožka, Mourek, Micínek, Stonožka, Bertík, Chloupek, Cipísek, Garfield, Jeffrey, Zrzounek, Zrzáček, Kulička, Modroočko, Artex, Atrej, Mýval, Fimfulka, Zrzánek, Skřet, Chip, Kulička, Kvído, Tentononc, Zoubek, Tygr, Addamita, Ábel, Merlin, Felix, Harry, Hagrid apod.

Celkem se zúčastnilo 154 soutěžících.

Hm, a teď je načase zjistit, kdo vlastně MiniMikeš je a odkud se vzal.

Tyhle informace jste si již mohli přečíst, ale já Vám je ráda zopakuji.

Určitě znáte z psaných příběhů DV mou Merrynku – pejska a Mikeše – kocourka.
Oba jsou již velcí a už to nejsou ti bobánci, jako byli.
Určitě víte, že každý z nás kouzelníků musí nějaký čas bydlet i v mudlovském světě a žít tam jiným životem, než tady.

Kdysi dávno k nám přišel malinkatej rezavej kocourek.
No nepřišel, donesl ho můj mudlovský manžel.
„Vždyť povídám, že žiji i ten mudlovský život, tak se prosím nedivte!!!“

Tak tedy:
Přinesl domů malou rezavoučkou kuličku, smutnou a uplakanou.
Nejenže byl neuvěřitelně hlaďovoučký, ale špinavý a hlavně měl moc bolavé očičko.
Ptala jsem se odkud ho přinesl a pověděl mi, že tam kde pracuje byla velká stodola.
Jelikož měl uvnitř té budovy pracovní nářadí, šel dovnitř.
Něco ho však zarazilo.
Zaposlouchal se a uslyšel slabounké mňoukáníčko.
Šel za tímto hláskem. Asi uprostřed stodoly leželo na zemi malinkaté koťátko, o trochu dál byla další dvě koťátka, bohužel však mrtvá.
Vzal to malinkaté rezavé klubíčko do ruky a šel za majitelem té stodoly.
Ten věděl o koťátkách, nevěděl však, kde jsou a můj manžel mu sdělil tu hroznou zprávu.
Majitel mu řekl, že je to škoda, ale že tohle malinkatý umře taky, protože jeho maminku ráno zajelo nějaké auto.

No a jak se Mini Mikeš dostal k nám nemusím dál říkat.
Nemyslete si, že je to nějaká legrace, to ne!!!
Koťátko mělo zhruba 2-3 týdny a bylo v období, kdy potřebovalo maminku a mlíčko.
Jelikož to není poprvé, co zachraňuji nějaké zvířátko, rozhodla jsem se tedy bojovat o život tohoto malého stvořeníčka.
Chtělo se mi hrozně plakat, taková bezmoc a kdybyste viděli to nemocné očičko ze kterého tekl hnis, bylo by vám také hrozně.

Koťátko okamžitě dostalo jméno Mini Mikeš, protože se neuvěřitelně podobá velkému Mikeškovi.

A jak ho vůbec přijala Merrynka a Mikeš?
Nebojte se, Merrynka se ujala maminkovskejch věcí.
Olizovala malého, jakoby to bylo její vlastní miminko, akorát Mikeš byl trochu v šoku.
Asi z toho, že si jsou tak podobní.
Dneska uplynulo hodně času, co máme Mini Mikeše doma.
Každé tři hodiny dostával mlíčko s piškotkem a 3x denně jsme mu vytírali očičko.

Tak tohle vše jste se mohli dozvědět v mém prvním příběhu.
Pak následoval příběh další:

První dny Mini Mikeše byly opravdu, alespoň pro mne, hrozně moc šílené.
Co tři hodinky jsem vstávala a kontrolovala, zda žije.
Nesmím také zapomenout i na krmeníčko.
To jsme museli zajít do mudlovské lékárny a koupit tam injekční stříkačku.
Nenecháme ho přeci hladovět.

O pár dní později, jsem se ho snažila navést na misku s piškotkem a mlíčkem.
Díval se na mě, jako bych mu chtěla nějak ublížit.
Chlapec to ale zvládl. A v těchto dnech pije z misky.
Kolem misky a po celé podlaze jsou čičinkové tlapičky.
Amálka zběsile zápasí s hadrou a koštětem.

Poznatek první:
To Vám bylo radosti, když jsem zjistila, že používá toaletu jako jeho kámoš Mikeš.
Já ho hledala po celém bytě, Mini Mikeš nikde a on mezitím bobkoval.

Poznatek druhý:
Velice jsem se divila, co tam v tom svém pelíšku dělá.
Vydával takové divné zvuky a tak jsem šla na kontrolu.
Ha, frajer jeden, asi si myslel, že plyšáčci v pelechu jsou čičinky a tak si s nimi hrál.
No nevím, zda se dá posoudit jako hra vyhazování plyšáčků z pelíšku ven, ale budiž.

Poznatek třetí:
Maratón – neuvěříte jak dovede takový mrňousek běhat.
Dneska si dával závody s Mikešem a Merrynkou.
O tom, kdo byl první a kdo poslední, nebudu psát, Mini Mikeš by se cítil ukřivděn.

Poznatek čtvrtý:
Amálčiny růžové papuče z Příčné ulice konají svou službu.
Bohužel ne na chodidlech, ale jako postel pro mrňouska.
Spí v nich jako zabitý.
Amálka se neustále vzteká, je jí zima na nohy.

Poznatek pátý:
Očičko, které bylo moc bolavé je nádherně modroučké.
Není nad kouzelné mastičky.

Musím také dodat, že takové škrábáníčko jde Mini Mikešovi na jedničku.
V této chvilce se koberce rolují za podpory kouzelné hůlky.

Tak to by bylo asi vše k informacím o tomto malém tvorečkovi.

Dnes bych jen mohla napsat, že z malé kuličky roste vcelku velká koule.
Je mrštný a svému drahému kamarádovi Mikešovi nedá pokoj.
To na Merrynku je o něco milejší.
Rozbité věci již nepočítám, nervy mám jenom jedny.

Ještě bych měla dodat, že jsem měla přísný zákaz si MiniMikeška nechat.
Omyl.
Milostivý páníček se do něho zamiloval, neustále s ním chodí ven, mazlí se s ním, škrábe ho na hlavičce apod.
A prostě a jednoduše: MiniMikeš je nový člen naší domácnosti.
Takže takové to: „Zapomeň na to, že si ho necháme!“ Už neuslyším. 😉

A abyste si nemysleli, budu Vás jako vždy informovat v DV o miláčcích v naší domácnosti.
Kdo bude chtít, má možnost si přečíst příběhy, které budu zanedlouho vydávat s názvem: Trampoty u Zlatých.

A teď už bych to mohla ze sebe konečně vysypat a napsat tedy to jméno, o kterém se bude mluvit.

MiniMikeš ponese jméno, které stvořila studentka slečna Betelgeuse Orionis z koleje Nebelvír.

Ta mi psala: Tak nejdřív vám musím říct, že je to strašně krásný kocourek!
Taky jsme na jaře jednoho měli.
Ale zaběhl se a už se nikdy nevrátil.
Byla bych moc poctěna, kdybyste tohohle MiniMikeše pojmenovala po našem – Bimbík (správně to byl BimBam, ale nikdo mu neřekl jinak než Bimbíku nebo Bimbulo).
No, ale uznávám, že je to možná trochu trhlé jméno.
Na shledanou! Podrbejte toho vašeho kocourka za mě za uchem.

Vaše Betelgeuse Orionis

MiniMikeše jsem tedy za uchem podrbala a musím říci, že se ve mně něco zlomilo.

Za prvé jméno Bimbík je naprosto legrační!
Mudlovskej manžel si sice klepal na čelo, ale pak se smál jak lečo.

Za druhé MiniMikeškovi jsem řekla Bimbíku a neuvěříte, co udělal: rozběhl se ke mně, skočil mi na klín a potvora mi rafl do nosu.
Že by znamení?

Za třetí miluji trhlá jména i MiniMikeš je tak potrhlý.

A za čtvrté, také na počest a poctu zaběhnutého kocourka sl. Betelgeuse Orionis.

Tímto tedy právoplatně svým kouzelnickým slovem prohlašuji, že MiniMikeš již není MiniMikeš, ale je to BIMBÍK.

A my tedy máme Merrynku, Mikeše a BIMBÍKA.

No řekněte, není to úžasné?!