Letní seminář – vytuněné hlášky

Jak jsem slíbila, pokračuji v uveřejňování věcí z letního semináře. Během tohoto apgrejdovaného týdne padaly některé opravdu vytuněné hlášky. Zde vám přináším malou ukázku, věřím, že kompletní super sexy výroky, které byly zaznamenány, najdete brzy někde na webu.

Pohodlně se usaďte, nejdříve se totiž podíváme na hlášky z pohádky. A to z pohádky O Chroptící chýši…

„Ahoj, Severusi… stalo se ti snad něco nepříjemného?“ (Remus poté, co Snapea pokousal coby vlkodlak)

„No, takže není nic jednoduššího, než ji prostě pozvat na procházku do lesa, a tam ji sbalit.“ (Remus k Jamesovi o Lily)
„Koho sbalit?“ (Lily)
„Jé ahoj, nechceš být Lily?“ (Remus)
„Já jsem Lily!“ (Lily)

„Asi tam fakt straší.“ (Remus o Chroptící chýši)
„Tam strašíš ty.“ (Červíček)
„No to těžko, když straším tady, nemůžu strašit tam!“ (Remus)

„Ale no tak, holky, přece mě nezradíte.“ (Lily k Sugar a Honey)
„Ty se neovládáš, jsi vlkodlak!“ (Sugar nebo Honey, teď nevím)
„On mě ochrání.“ (Lily, ukazujíc na Remuse)
„Ale to je taky vlkodlak!!!“ (Sugar nebo Honey)

„Co se to tu děje?!“ (mudlové)
„To byl vlkodlak…“ (někdo z nás, nevím už kdo)
„Tak si toho vlkodlaka zkroťte, my chceme spát!“ (mudlové)
„Kterýho?“ (Remus)

A dostáváme se na Ministerstvo kouzel, odbor pro kontrolu a dohled nad kouzelnými tvory. Jednotlivé společnosti zde žádají o licenci, aby mohly obchodovat s kouzelnými tvory. Podívejme se, co pěkného se tu najde…

„Zákazník je v rezervaci se všemi pravidly a riziky vlastnění této stvůry.“ (z prezentace jedné společnosti)

„Si můžeš pinkat s mantichorou z jedné rezervace do druhé.“ (reakce Davida na sdělení, že firma vlastní dvě rezervace, mezi kterými je možné dělat přesuny)

„Nevím, jak se kolega vyjádří ke svému rodu.“ (David poté, co byl jeden kouzelný tvor pojmenován po Rossovi)

„Vypadá to jako seznamka.“ (reakce Tatokalan na prezentaci jedné společnosti)
„Vypadá to jako něco jiného, než jenom seznamka.“ (David)
„Už chápu to potěšení za 111 000 galeonů.“ (Tatokalan)

„To byl jen úvod, takže mi do toho neskákejte!“ (John Werewolf)
„My neskáčeme, my sedíme.“ (Tatokalan)

„Mantichoru si nemůžete odvést domů, je to příliš nebezpečné. Ale můžete ji navštěvovat, krmit, samozřejmě, až si na vás zvykne…“ (bibi)
„Vy se zaručujete, že při zvykání na mantichoru přežiju?“ (Tatokalan, Wendy mohutně kývá)
„Počkat?! Ty se zaručuješ?!“ (bibi)

„S naší minulostí ovládnete svoji budoucnost.“ (heslo jedné společnosti)
„A máte výpis z trestního rejstříku?“ (Tatokalan)

„Jste schopné ministerstvo?“ (Peter)

„Ticho tam v čekárně, neslyšíme!“ (Tatokalan)
„Vy nemáte zvukotěsné dveře? Co jste to za ministerstvo?“ (Peter)
„Měli bychom dát do čekárny elektrická křesla.“ (Tatokalan)

„Hodnej, přítulnej, žhavej…“ (popis salamandra)
„Já nevím, jak by mohl bejt přítulnej, když je žhavej.“ (Tatokalan)
„Ale já si to dovedu představit.“ (David)

„Můžete si ho pojmenovat, jak chcete, třeba Karolína.“ (Peter o salamandrovi)
„Karolína s ocasem?“ (Tatokalan)
„Klidně i se dvěma.“ (Peter)

„Doporučujeme na grilování.“ (popis salamandra)

„Věrný, žárlivý, agresivní… to popisujou mého manžela, ne? Nechcete ho na výzkum?“ (Tatokalan)

„Vyměním manžela se čtyřmi korunkami za salamandra se dvěma ocasy.“ (Tatokalan)

„obcanů… vybirat… je velmi mílován… dvojocassý… více se dozvite…“ (řádění šotka v prezentaci jedné společnosti)

„My chceme přispět k rozvoji trhu.“ (Jocelynn)
„Spíše chcete přispět k rozvoji další rozvojové země.“ (Tatokalan)

A naposledy něco málo z NKÚ, tak, jak si to moje přeplněná neapgrejdovaná paměť pamatuje…

„Jaký je rozdíl mezi umělou hmotou a plastem?“ (Tatokalan)
„Umělá hmota je silnější a plast je takový tenký, nesnese například vůbec teplo.“ (zkoušený)

„Gumová kachnička je milým společníkem mudlů při koupání ve vaně.“ (zkoušený)
„Mudlů?! I pan ředitel ji má!!!“ (Tatokalan)

„A k čemu ještě slouží gumová kachnička? Vidíte tady tu prohlubeň na zádíčkách?“ (Tatokalan)
„Třeba si tam můžu odložit hůlku, abych si ji nenamočil…“ (zkoušený)

„No to tedy vůbec nevypadá dobře…“ (Tatokalan)
„Studentka to ví, ale jenom si nemůže vzpomenout.“ (Nekro – tuto hlášku opakoval během zkoušení oné zmijozelské studentky každé tři vteřiny)

„Jste si naprosto jistá?“(Tatokalan)
„Ano, naprosto.“(zkoušená)
„Ale já si vůbec nejsem jistá, jestli VY si můžete být něčím jistá!“ (Tatokalan)

„Na co se používá Opeříčkovávač?“ (pan ředitel)
„No, tak třeba potřebuju prachovku, žejo, no tak vezmu nějakou tyčku, namočím ji do toho lektvaru, ona obroste peřím a mám prachovku.“ (zkoušený)
(Následuje mohutná rána, jak pan ředitel udeřil dlaněmi o desku stolu a hrozivě se vztyčil nad studentem.)
„Tak tyčku! Znovu!!!!“ (pan ředitel)
„No, zkuste to ještě jednou.“ (Tatokalan)
„No, takže vezmeme tyčku, namočíme ji do…“ (zkoušený)
„A ven!“ (Tatokalan v duetu s panem ředitem)

„Tomuhlež říkáte Sluneční lektvar?“ (pan ředitel při pohledu na téměř černou tekutinu v baňce jedné studentky)
„Ano.“ (zkoušená)
„Tak se napijte, uvidíme, jestli přežijete.“ (Tatokalan)
(Ona studentka pak běhala černá se zelenými puntíky.)

„Jste si opravdu jistá, že tam tohle mělo být?“ (Tatokalan)
„Ne… ano.“ (zkoušená)
„Takže jste si na sto procent jistá, že jste si nejistá…“ (Tatokalan)

„Dává se do Opeříčkovávače žluč ježkovrta?“ (Tatokalan)
„Ne.“ (zkoušená, pokračujíc v přípravě lektvaru.)
(Lektvar hotov.)
„Pane řediteli, já bych ji vyhodila. Někdo, kdo nedá do Opeříčkovávače takovou důležitou ingredienci, jako je roztok žluči ježkovrta…“ (Tatokalan)
„Ale ona tam nemá být!“ (zkoušená)
„Ale má, slečno, má… je to první ingredience, která se tam dává!!!“ (Tatokalan)

„Nakreslete ježkovrta.“ (pan ředitel)
„No, s tímhle by toho moc nenavrtal…“ (Tatokalan při pohledu na kresbu)

„Ještě je tam někdo další?“ (pan ředitel)
„Už ne, to je všechno.“ (hlas z chodby)
„Huráááááááá!“ (Tatokalan)

A úplným závěrem jedna hláška, informující o změněném stavu mého já…

„Pan ředitel mě pokousal, takže já jsem teď nakažená ředitelismem. Prostě je ze mě říďodlak.“ (Tatokalan)

Doufám, že jste se při čtení hlášek nenudili, zavzpomínali si a naladili se na pozitivní vlnu.