Láska, nenávist, pravda, lži,
strach se s hrdostí mlží.
Černá i bílá, zlo i dobro
hozené vyšší sílou v jedno vědro.
Slzy kdo-ví-čeho,
smích šíleného,
tělo anděla, duše ďábla
a zhoubné lodi pádla.
To vše důkladně vymíchané,
práškem paniky posypané
vytvoří lektvar nejsilnější
zakrývající přednosti vnější.
Nápoj – Bezmoc se nazývá,
skrz bledé strachem tváře se dívá.
Chuť má hořkou i sladkou,
hladinu rozbouřenou i hladkou,
V srdci i v duši vytvoří nenapodobitelný zmatek,
připomínající křik šílených láskou matek,
tmu ve dne, zeleň na poušti,
peklo v nebi, dům v hustém houští.
Člověk je bez moci, bezmocí spoután,
jen jeden marný plamínek naděje doutná.
Doutná a nechce být zahuben,
silnější nepřítelem – osudem.
Otázek a odpovědí plná hlava,
z pláče a z neznalostí únava,
všude kolem šelma dravá
bezmoc… a z ní obava.
