Kouzelnický svět zachvátila panika. Stalo se to, čeho jsme se nejvíce obávali. Pradávná kletba se naplnila a světlo světa spatřila nová nemoc: Kachnitida.
Hlásím se z Nemocnice sv. Munga. Musím podotknout, že se to tu hodně změnilo. Personál je ustaranější než dříve a obědy jsou také hnusnější než dříve, protože Kachnitidou onemocněla také kuchařka, takže vaří samotní léčitelé. To jídlo ve vlastním zájmu nedoporučuji zkoušet. Čekám tu už půl hodiny na tiskovou mluvčí, paní Hyenu. Čekání si můžeme ukrátit stručným přehledem o tom, co to vlastně Kachnitida je a jak je to s tou pradávnou kletbou.
Onu kletbu pronesl roku 500 našeho letopočtu léčitel známý pod přezdívkou Bradavičník (ne, nemyslím Wartner Bradavičník, jen pro pořádek).
Bradavičník neměl svou přezdívku proto, že by mistrně léčil bradavice (byl to takový ňouma, neuměl vyléčit ani oděrku), ale proto, že byl bradavicemi poset od hlavy až k patě.
Začalo to jednoho zamračeného rána, 1.9., o půl deváté. Bradavičník zrovna vstával (pche! To já vstávám v šest hodin ráno…) a šel si uvařit svůj oblíbený čaj proti bradavicím (nic proti naší škole). Byl spokojen, protože to vypadalo, že se mu bradavice vyléčí. Potřeboval už jen jedinou dávku svého čaje… Kterou nikdy neměl dostat, jelikož za ním přišel jeho uličnický bratr, známý pod přezdívkou… No, Uličník. Uličník si z něho chtěl udělat legraci, tak kotlík s čajem vyměnil za kotlík se šťávou „Vypěstujte si vlastní bradavice“.
Nebohý Bradavičník to vypil a… stalo se něco nevídaného. Na jeho bradavicích mu vyrostly další bradavice. Pak pronesl tu osudnou kletbu: „Nechť jste všichni PROKLETI! Stanete se… kachnami!“ a šíleně se rozchechtal.
Tehdy ho ještě nikdo nebral vážně… Vlastně ani dnes ho nikdo nebral vážně. Ovšem do doby, než se jistá paní W. nakazila Kachnitidou. Jak se to stalo, o tom všichni spekulují. Víme jen, že paní W. si vyšla do obchodu, aby koupila své malé vnučce dárek k narozeninám. Její vnučka milovala zvířátka a paní W. uviděla ve výloze nádhernou… gumovou… kachničku.
Neodolala a dotyčnou věc koupila. Pak to začalo. Paní W. se začala oblékat jenom do žluté. Na tom by nebylo nic divného, žlutá je hezká. Následně začala místo mluvení začala dělat „Kač, kač!“, ale to také není nic divného. Paní W. stejně mluvila takové nesmysly, že to kačkání bylo bezpochyby lepší. Divné ale bylo, že začala jíst trávu a posléze jí začalo vyrůstat opravdové peří. To už ji zavezli ke sv. Mungovi. Ale místo toho, aby jí pomohli, se Kachnitidou stačila nakazit i kuchařka a jeden ředitel (ne náš pan ředitel, ředitel nemocnice). Zůstává však záhadou, proč se vlastně paní W. nakazila. Vždyť gumové kachničky kupuje spousta lidí. Byla snad tahle konkrétní prokletá? Či ji snad paní W. koupila se zlým úmyslem a aktivovala tím kletbu?
Čekám tu už hodinu a půl a nečekaně se dozvídám, že paní Hyena byla také nakažena Kachnitidou, takže nepřijde. Radši jdu pryč a doufám, že se nenakazím taky.