Není tomu tak dlouho, co osazenstvo školy – od nováčků až po nejstarší profesory – naříkalo nad prázdnými sovinci.
Je velice divné, když pošlete sovu s dopisem – a ta zmizí do kšááá na pekelně dlouhou dobu (a prokazatelně se k vám nechce vrátit). Pošlete druhou sovu, aby ji našla a dovedla zpátky… ale tu bohužel pohltí kšáá rovněž.
Přijde vám to povědomé? Vlastníte také tak strašlivé vometáky?
A teď ruku na srdce… čím své sovy krmíte?
…
Aha, mno jistě – to jsem si mohla myslet! Zase další kruťák, který nechává své sovy o hladu, případně redukční dietě ve stylu 1 zob za půl roku (a to nejspíše ještě celkem pro 4 sovy dohromady).
Ale nemyslete si, že to takovému kruťákovi může procházet věčně. Čím více své sovy odbývá, tím více pravděpodobněji se tito inteligentní (řekněme si to na rovinu – i pěkně vychytralí) tvorové naučí hledat si potravu jinde.
Ze sovy nenažrané se špatnou výchovou (a vinou lajdáckého majitele) stává sova nevracivá.
Jakmile si poštovní sova zvykne stravovat se na vlastní pěst, začne řečeno kouzlopošťáckým slangem „vometat.“ Tu se zdrží v lépe zásobeném sovinci na večeři, tu sezobne nějakou mlsku nebo se rozhodne pro náhodné mezipřistání a uloví pár myší…
Nekrmení vometáci zkrátka „vometají“ všude možně – a své majitele zlobí, protože lajdačí dříve tak svědomité doručování pošty. Sovy zlobivé a nevracivé musí déle odpočívat, aby nabraly nové síly (nalétají toho při shánění potravy dvakrát více než s běžnou zásilkou) – a vzato do důsledků: takové sovy vůbec nelétají rády a pokud mohou neopouštějí svá vyhřátá místečka na bidýlkách v útulných sovincích vůbec.
Pečovat a především řádně a příkladně se starat o svou hladovou sovičku je ve vašem vlastním zájmu!