Aneb jak mě mudla dostal.
Dnes jsem si tak vesele v sedm ráno kráčela skrz moje město a pobrukovala si Zmijozelskou hymnu. Když tu náhle mě zastavil nějaký mudla a povídá : „Slečno, jste normální?“ Tak jsem si v duchu řekla „co to je za exota, že mi pokládá tak zákeřnou otázku?“ Vycenila jsem tedy na něj své ráno vyčištěné zuby a pravila: „Jo“.
Přiznávám se – pěkně mě zaskočil a já neměla slov. Po tomto mém incidentu jsem si uvědomila, že v naší škole postrádám předmět o zákeřných otázkách, a že u nás ve Zmijozelu se tak leda bavíme o tom, co kdo máme rádi, že ta rudá je nějaká červená a tak. Pak se nedivme, že chudák Márčí, vážený Zmijozelský pokladník, ztroskotá na takovéhle otázce.
Přiznávám se – doteď se stydím, ale když ta naše hymna je děsně chytlavá. Doporučuji si ji taky zazpívat. Špagetka ji má v mobilu a strašně moc mu to závidím, neb vždy při každém zazvonění mobilu naplní prostor kolem něj ta lahodná hudba a sladký text o kráse naší koleje.
Já mám svou kolej prostě mrtě moc ráda:)
Vivat Slytherin!