Z dob Velkého Říma se odehrávala svatba kdysi ve třech fázích.
První bylo oblékání nevěsty, následovně její ozdobení květinovým věncem a zahalení do
závoje vdaných žen, nazývaného flammeum, tmavě žluté barvy s červeným nádechem.
Předání závoje mělo velký význam! Výraz „nubere“ (zahaliti) dostal stejný význam jako
„vdát se“.
Výměna svatebního souhlasu se konala ráno v domě snoubenky. Nejdříve vdaná žena
s touto pravomocí, představila snoubence, poté byla přečtena svatební smlouva. Po
vzájemném souhlasu, následovalo odevzdání snoubenky manželovi –její ruka byla dána
do snoubencovi, na důkaz toho, že ji bude ochraňovat. Po oběti přednesené domácím
bohům následovala svatební hostina.
Třetí, závěrečná fáze spočívala ve večerním svatebním průvodu, provázeném zpěvy a
voláním, do domu muže.
Církev uplatňovala některé své mravní požadavky, především zákaz rozvodu. Aby byly
zajištěny mravní předpoklady uzavření manželství, slušelo se, aby muži a ženy, kteří
vstupují do manželství, uzavírali svůj sňatek s dobrozdáním biskupa, aby bylo jejich
manželství uzavřeno v Pánu a ne z vášně.“
