Výprava do země gurmánů

Den 1.
Jako minule jsem si objednal mudlovskou linku. Uvidím, jak si během zájezdu linka povede. První den jsme jenom seděli v autobuse. Samozřejmě tady v těch mudlovských autobusech se spí strašně špatně. Celou noc jsem nezamhouřil oko. Později jsem zjistil, že příští den budeme jedenáct hodin na nohou. Vůbec jsem nevěděl, jestli to ušlapu. Ve Francii žije spousta kouzelníků, tak snad se zadaří a někoho potkám.

Den 2.
Někdy okolo deváté ráno celý zájezd vystoupil z autobusu, vůbec se mi vystupovat nechtělo, ale co se dalo dělat. Tento den jsme chodili po Paříži. První na plánu byla katedrála Notre-Dame, chystali jsme si rozchod, a vtom ke mně vlítl nějaký mudlovský obchodník, který prodával nějaké tretky a řval: „Van juro!“ Vůbec jsem nevěděl, co tím myslel. Radši jsem od něj odešel, ale přiběhli ke mně další tři. Ti mudlové jsou tak otravní! Pak se mě zase vyptávali mudlové ze zájezdu. Nepoužívej kouzla, nepoužívej kouzla, říkal jsem si pořád v duchu. Do Notre-Dame byla obří fronta, kterou se mi nechtělo čekat. Stavěla se několik století, samozřejmě ji stavěli mudlové, takže jim to trvalo takhle dlouho. Kdyby stavěli Notre-Dame kouzelníci, byla by za chvilku postavená. Tak jsem se flákal okolo Notre-Dame a potkal jsem místního kouzelníka.

Zašli jsme si spolu na to slavné francouzské jídlo a pokecali jsme si. Zjistil jsem, že ve Francii mají poslední dobou velké problémy. Moc se jim nedaří utajit se a už je několik mudlů vidělo. Mudlové se o nich čím dál tím víc dozvídají, ale prý už pracují na novém systému, který by kouzelníkům ve Francii mohl pomoci. Kouzelník sám byl ale v pohodě, měl slušný úkryt, takže byl těžce odhalitelný.

Dále jsme se vydali do Louvru, kde se nachází ta slavná Mona Lisa. Po cestě do Louvru jsem potkal tuto podivnou lebku.

Vypadala strašně podivně, možná to byl výtvor nějakého kouzelníka. Na nádvoří stála obří skleněná pyramida, zajímavá věc to je. Z nádvoří byla nádherně vidět majestátnost a velikost Louvru, byl nádherný, i když ho stavěli mudlové. Před vstupem nás čekala mudlovská kontrola, na to jsem pozapomněl a měl jsem u sebe hůlku, nevěděl jsem, jak ty jejich kontroly fungují. Svůj batoh jsem musel strčit do nějakého stroje, poté jsem prošel nějakým obloukem, naštěstí se nic nestalo a já mohl jít dál. Naštěstí jsem neměl žádný lektvar, to by mohl být veliký problém. Pak nastala i druhá kontrola, nepochopil jsem proč. Poté jsem se konečně dostal do samotného Louvru, žádnou mapku jsem nedostal, ale šel jsem podle největšího davu a dostal jsem se k Moně Lise.

Dále byly všude věci z historie. Viděl jsem sochy z antického Řecka, hieroglyfy a sarkofágy Egypťanů a spoustu dalšího. Dal jsem si několik dalších francouzských jídel, byly vynikající. Ve večerních hodinách jsme se vydali do hotelu. Pokoj byl vcelku dobrý, akorát tam byl i mudla. Ale ty pokoje měly jednu obří chybu, neměly vlastní sprchy a záchody. Ty byly na chodbě a samozřejmě u nich byla obří mudlovská fronta. Tak jsem čekal na sprchu, když už jsem byl na řadě, tak se sprcha začala nějak dezinfikovat a já čekal další čtvrt hodinu, hrůza!

Den 3.
Tento den jsem se zájezdem jel do údolí řeky Loiry, u které se nachází okolo 300 zámků. My jsme se dostali jen ke čtyřem. První z nich byl zámek Chambord, což je největší zámek u Loiry, bohužel se u něj nedochovalo moc interiéru.

Nejvíc mě zaujaly da Vinciho schody, které byly tak chytře postaveny, mají dvě schodiště. Když jdete na jedno schodiště, nikdy se nedostanete na to druhé, což je velmi zajímavý architektonický prvek.

Druhý zámek byl Chenonceau, neboli „zámek šesti žen“.

V tomto zámku byl uchován celý interiér, což je skvělé. Procházel jsem si místnosti zámku, nejvíce mě zaujal černý pokoj, který byl celý v černé barvě a slabě osvícený. Stěny byly černé, nábytek byl černý a k tomu ještě to světlo, byl strašidelný. Ostatní pokoje mě už tolik nezaujaly. Tak jsem se vydal do zahrad, ty byly nádherné a bylo jich tam několik, procházel jsem se v nich a najednou na mě začala stříkat fontána, byl jsem celý mokrý, ale stejně v tom vedru mně to zas tak nevadilo. Pak jsem si proběhl malý labyrint, který se nacházel kousíček od zámku, a pak jsme vyráželi k dalšímu zámku.

Dorazili jsme k zámku Amboise, který se nacházel na skále, zespoda vypadal nádherně.

Ale když jsem vyšel nahoru, zjistil jsem, že je vcelku malý a nezajímavý, ale ten výhled stál za to. Znak Chambordu a tohoto zámku byl bazilišek, což mě dosti překvapilo. Jak mohli tady ve Francii potkat baziliška? Také se u hradu nacházel libanonský cedr, velmi velký a mohutný strom. Lehl jsem si pod něj a odpočíval, protože v tom vedru bylo těžké vydržet delší dobu na slunci.

Poslední zámek, kam jsme měli namířeno, patřil Leonardu da Vincimu. Známý muž, který předběhl svou dobu a pravděpodobně to byl i kouzelník. Sám o sobě ten zámek nebyl vůbec zajímavý, ale interiér byl skvělý. Viděl jsem spoustu jeho modelů, jedním z nich byl i da Vinciho tank, který mě velmi zaujal.

Poté jsem se vydal do jeho zahrad, kde byly vystavěny da Vinciho nápady ve skutečné velikosti. A byl tam i ten jeho tank! Vypadal skvěle, dokonce do něj šlo i vejít! Merlinužel jsem zjistil, že už za chvíli máme sraz, tak jsem více těchto postavených vynálezů už nestihl. Zase jsme se vydali do hrozného hotelu.

Den 4.
Tento den jsme se vydali do města nedaleko od Paříže jménem Versailles, kde se nachází nádherný zámek.

Čekal jsem obří frontu a po půlhodině jsem už skoro byl u vchodu, pak ke mně přišel mudla a řekl, že musím čekat se zájezdem. Tak jsem se vrátil na konec fronty a čekal znova, tohle si mudlové měli vymyslet lépe. Po dlouhé době už jsem se konečně dostal ke vchodu, prošel jsem si obrovský zámek, ve kterém se nachází spousta obrazů, ale mě obrazy moc nezajímají, tak jsem vyšel ze zámku a chystal jsem se do zahrad, které měly být zadarmo. Ale ne, najednou po mně chtějí peníze, naštval jsem se a odebral jsem se do blízké kavárny, kde jsem si sednul a odpočíval. Pak mě napadlo, že bych mohl zkusit najít nějakého kouzelníka. Pátral jsem a pátral, ale nikoho jsem merlinužel nenašel. Záhy po pátrání jsme už odjížděli zpět do Paříže.

Pak jsme další rozchod měli u obchodů, kde se prodávaly mudlovské blbosti, takže jsem do žádného nešel a procházel jsem se ulicemi. Zase jsem pátral, ale nikde nikdo.

Den 5.
Vstal jsem a za chvíli jsme už odjížděli do centra Paříže, vystupovali jsem u Sacré-Cœur, což je bazilika. Viděl jsem, jak jednomu mudlovi z našeho zájezdu ukradli peněženku. Běžel jsem za zlodějem, ale ztratil se v davu, zmetek jeden, celkem mě to naštvalo, takoví mudlovští zlodějíčci jsou pěkně odporní lidé. Pak jsem nasednul do autobusu a vyjeli jsme k Vítěznému oblouku, vyšlapal jsem si tu spoustu schodů a už jsem byl zadýchaný, nevěděl jsem, jak vyjdu Eiffelovku, která je aspoň třikrát větší. Po Vítězném oblouku jsme se vydali k Eiffelovce. Tak, a stál jsem před tou slavnou Eiffelovkou, mně to připadalo jako velká hromada šrotu, nepochopil jsem a stále nechápu, co na tom ti mudlové vidí.

Měl jsem na výběr, jak a kam se dopravím. Já se rozhodl pro druhé patro ze tří a šel jsem pěkně po svých. Výšlap to byl teda pořádný, vyšel jsem do prvního patra a tam si chvíli odpočinul, na pár místech se nacházela prosklená podlaha. Když jsem na ní stál, měl jsem hrozný pocit, že jen tak stojím ve vzduchu a každou chvíli spadnu, po chvíli jsem hned slezl a na skleněnou podlahu se už nevrátil. Pak jsem šlapal ještě do druhého patra, kde jsem mohl vidět celou Paříž, byl to nádherný výhled. Po chvilce kochání jsem slezl z Eiffelovky a vydal se na místo srazu, nakonec jsme ještě měli okružní plavbu na lodi, poté všichni nasedli do autobusu a odjížděli jsme domů.

Den 6.
Už jsme jen jeli zpět domů, ale během jízdy jsme se zastavili v lázních, které se hodily po těch několika dnech na nohou.

Zájezd se celkem povedl, ale mudlové si třeba mohli pohlídat, jaký hotel vybírají pro své zákazníky. Francie je nádherná země, pokud se vám někdy naskytne možnost, určitě se do ní běžte podívat. Vaří tam skvěle, a to i mudlové!

Pro Denní věštec
Blake Towerell