Dnes si pochutnáme na dýňových paštičkách. Můžete si je pořídit v Rosmertině stánku při každém famfrpálovém zápase, taky jsem si jich tam pár vzal pro tuto příležitost. Stojí za to si vůbec kupovat dýňové paštičky? Jsou doopravdy vyrobeny z dýní? Vše se dozvíte.
Trocha historie
Dýňové paštičky byly vynalezeny už ve starověké Číně. Vynalezl je pomatený kouzelník žijící na samotě. Jeho jméno bohužel nebylo zjištěno, vlastně ho nikdo neznal, proto se nedochovalo jeho jméno. Původně vytvoření dýňových paštiček nebylo kouzelníkovým úmyslem. Byl zavřený doma a pracoval na nějakém svém výtvoru, prý obyvatelé v nedaleké vesnici slyšeli výbuch. Tyto výbuchy byly na denním pořádku, všichni věděli, kdo má rámus na svědomí. Kouzelník měl na svém stole vlastní vynalezený lektvar, který mu ukápl na dýni a takto vznikl výbuch. Bláznivý kouzelník na svém pracovním stole uviděl paštičku, ochutnal ji a okamžitě začal pracovat na dalších paštičkách. Ze začátku nechtěl nikomu svůj recept věnovat, ale pak si uvědomil, že chce, aby další generace mohly okusit tuto pochoutku. Tak začal svůj recept anonymně šířit kouzelnickým cukrářům, kteří se už postarali o další rozšíření.
Dýňová paštička vypadá jako půlkroužek z těsta naplněný rozmačkanou dýní, dalo by se říci, že je to taková kouzelnická buchta. Samozřejmě, že žádné obaly k ní nejsou přidané, takže nemůžeme žádný obal testovat, ale rovnou otestujeme celou paštičku.
Dnešní plán vypadá asi takto:
1) Klasické testy odolnosti ve vysoké a nízké teplotě
2) Rozbor
3) Ochutnávka a hodnocení
Tak začneme prvním bodem. Na stole mám nachystaný talíř s několika paštičkami, jednu z nich si vyberu a vrhám ji na chvilku do kolejního krbu. Dívám se na pečící se paštičku a sleduji, jak paštičku ošlehávají plameny a začíná pomalu černat. Ještě chvíli počkám a vytahuji půlkruh z krbu. Půlkruh je sice na pár místech spálený až do černa, čekal jsem, že půlkruh pukne a výplň vyteče, ale vypadá, že výrobci mají toto dobře pojištěné. Paštičku ochutnávám a je spálená, takže je strašně suchá, ale vnitřek je hrozně vřelý. Hned jak jsem ho ochutnal, musel jsem ho okamžitě vyplivnout, protože dýňová výplň pálila neskutečně, ale byla nepoškozená. Nechávám paštičku vychladnout a pak ji opět vkládám do úst a výplň už chutná jako vždycky. Takže si myslím, že první zkoušku paštičky splnily, sice pár much to mělo, ale zase tak hrozné to nebylo.
Teď k té nízké teplotě. Minule jsem musel použít na pohánění svého mudlovského chladňáku krysu, ale teď jsem našel něco, čím už krysu nebudu muset trápit, ale budu si to muset odpracovat sám. To se mi sice nechce, ale pořád lepší než běhat do sklepení. Objevil jsem další mudlovský vynález jménem kolo a tato věc se mi převelice líbí. Je to taková kovová konstrukce se sedátkem, šlapátky a dvěma koly. Když šlapete, tak jedete. Tímhle nahradím to kolečko, kde běhají krysy, a bude to daleko efektivnější a rychlejší, než kdyby to dělala krysa. Od kola natahuji ty otravné mudlovské dráty, abych mohl do toho mražouna dodávat energii. Strkám paštičky do toho stroje a začínám šlapat na kole, po chvíli šlapání jsem už celý zadýchaný. Otevírám mražoun a vidím, že paštička se ještě nezmrazila. Nedá se nic dělat, budu muset šlapat dál. Po dalším šlapání otevírám mražoun a paštička je konečně zmražená. Ochutnávám ji a je tvrdá jako kámen, nemůžu ji rozkousnout. Málem jsem si na tom vylámal zuby, hrůza. Takže takhle to asi nepůjde, beru si nůž a krájím paštičku a její výplň je stejně tvrdá jako těstový půlkruh. Přitom jsem šlapal jen chvíli. Je úplně zamrzlá a rozmražení by trvalo strašně dlouho, což je velmi nepraktické, takže paštičky druhou úlohu nesplnily.
Přesuneme se k rozboru, který je u dýňových paštiček velice prostý. Paštičky se skládají z těsta a rozmačkaných dýní, které jsou pocukrované. Tady bohužel nemohu zveřejnit nějaká procenta, protože u zákusků se toto dělá celkem špatně.
Teď paštičku normálně ochutnám, necítím žádnou pořádnou chuť. Akorát tam cítím cukr, ale jinak nic moc. Já dýně moc nemusím, nemají pořádnou chuť a tak je podle mě zbytečné jíst je. To si radši dám něco dobrého, co mě nasytí, a nebudu si dávat jídlo, které mě nasytí, ale nemá žádnou chuť, to pak z toho jídla nemám žádný zážitek. Ale je to čistě můj názor, samozřejmě každému chutná něco jiného.
Někteří výrobci do paštiček dávají náhražku dýní a bohužel se to stává čím dál častěji, ale Rosmerta používá pravé dýně, toho se nemusíte bát.
Na názory jsem se zeptal ještě několik studentů.
Denní věštec: Ochutnal/a jsi někdy dýňové paštičky? Pokud ano, tak je nějak ohodnoť.
Angela QuickBow: Já je ještě neměla, jsem spíš na škrkničky v čokoládě.
Zpytlehněv Zďáblíkov: Dýňové paštičky jsem už samozřejmě ochutnal. Když jsem byl na hradě nováčkem, tak jsem v podstatě přežíval pouze na nich, protože to byla věc, která ve Velké síni vždycky v hojném počtu zbyla. Jak sám víš, tak dýně je věc, která sama o sobě nemá nijak zvlášť specifickou chuť a s paštičkou je to dost podobné. Taková nemastná neslaná, nedobrá nešpatná. Vezmu si paštičku, když ve Velké síni zbyde a není tam už nic lepšího, ale sám bych za ni nedal ani floka.
Temilee von Brain: Hm, teď nějak přemýšlím, co všechno dýňového jsem ochutnala… polévka, limonáda, ale paštičky asi ne.
Ptal jsem se daleko více lidí, ale většina na mě nechápavě civěla. Vypadá to, že paštičky nejsou zas tak rozšířené a oblíbené, jak jsem si myslel.
Pro Denní věštec
Blake Towerell