Onehdy jsem zavítala na oficiální diskuzi spolku PETA. Přinesla jsem vám z této události již jeden článek. Ale dnes vám donáším krátkou zprávu o tom, jak vidí PETA naše hradní čokoládové žabičky.
Nedávná schůze PETA pojednávala nejen o podstatě svého spolku, ale také o tom, jaké budou razit názory ohledně hradních záležitostí. Nejenže projednávali naše mazlíčky, sovy či dokonce skřítky. Rozhodli se utvořit si i jednotný názor na čokoládové žabičky.
„Máme ako spolok nejaký postoj voči jedeniu čokožiab?“ nadhodila mrzimorská studentka Patricia Baloure. Následně poté se strhl velice krátký rozhovor na toto téma. Jsou čokožabičky živé? Neměli bychom je my, studenti, jíst? A proč bychom je vlastně jíst neměli?
„Čokožáby přece nejsou zvířata, ale jen začarovaná čokoláda, proti tomu by nic být nemělo.“ – Hannabell Cavanaugh
„Jestli mám říct názor, je to jen čokoláda, které bylo dáno kouzlo.“ – Jamie Grey
Shodují se jednohlasně téměř všichni účastníci schůze. Proč by měli bránit obyčejné čokoládové žabky, které slouží k jídlu? Navíc i dosavadní členové spolku si na nich dozajista rádi smlsnou!
A jak vlastně takové šetření čokoládových žabiček vzniklo? Jediný důvod, proč je dnes u nás na hradě takové pozdvižení ohledně čokoládových žabek, je vlastně citlivá duše madam Barbary Arianne Lecter. Ta z celého srdce studenty pojídající čokožabičky zatracuje. Nazývá je dokonce žabožrouty. A proto každý student, který o jejím zbožném přání o zachování čokožabí populace ví, je pouští na svobodu či předává dokonce samotné profesorce. Co s kouzelnými žabičkami madam však dělá? Pouští je snad na svobodu? Či si na nich na tajňačku smlsne? Každý přece ví, jak moc dobrá čokožabí čokoládka je! Nikdo jen tak neodolá.
Pro Denní věštec
Lyra Oxley
Souhlasím, žába je žrádlo, ne kámoš!