Určitě jste si všimli, že mudlové a někteří kouzelníci se začínají věnovat tzv. adrenalinovým sportům. Pro vysvětlení dodám, že jde vesměs o nebezpečné sporty, při kterých jde hlavně o vzrušení z nebezpečí.
I já jsem jejich částečným příznivcem, už několik let pravidelně skáču s padákem z letadla. Ale netušila jsem, že pravý adrenalin můžete zažít při tak banální věci, jako je jízda autobusem nebo vlakem. No posuďte sami.
Už jsem si zvykla, že když jedu ráno po sedmé hodině vlakem do práce, nastupuje se mnou spousta studentů dojíždějících do školy. A nastává ta pravá bitka. Mimochodem vřele doporučuji jako trénink na nejdůležitější famfrpálové závody, protože si tu skvěle prověříte schopnost rychle zareagovat na případné uvolněné místo. Obecně platí, že kdo má tvrdší lokty, má větší šanci ukořistit místo k sezení a tak si cestu na chvíli zpříjemnit. Ale vraťme se k průběhu jízdy. Pokud se vám tedy povede ukořistit si pro sebe kousek volného místa, pořádně nejdříve zkontrolujte, kam si sedáte. Doporučuji pro tuto příležitost použít lupu, protože nikdy nevíte, co předchozí „nájemník“ místa po sobě zanechal za překvapení. A vězte, že nalepená žvýkačka na nové značkové sukni není tou nejhorší variantou.
Cesta zdárně pokračuje a vy už se těšíte, jak si konečně protáhnete nohy po dlouhém sezení. Ale to vás čeká před tím ještě pár překvapení. Předně i kdybyste museli na záchod, snažte se potřebu vydržet do cílové stanice. Důvodů je několik. Počítejte s tím, že jakmile uvolníte obsazené místu, už si příště nesednete. A viděli jste někdy úroveň záchodů v našich vlacích? Nebudu se pouštět do detailů a popisovat vám, co můžete za dveřmi označenými nápisem WC najít. Na vlakovém nádraží je přeci jenom úroveň toalet větší, jednou za čas je někdo alespoň umyje.
Máte štěstí, pokud vystupujete na nějakém frekventovaném nádraží. To vás dav doslova vynese z vlaku. Jestli ale bydlíte v nějaké vísce, budete mít problémy. Zcela určitě sedíte uprostřed vagónu a kolem vás je plno. Musíte si tedy popotáhnout rukávy, nasadit ostré lokty a drát se kupředu. Nemáte moc času, vlak na nádraží nestojí věčně. Když se vám tedy podaří zdárně vystoupit, modlíte se k Bohu a ke všem svatým, že jste cestu přežili. A to i pokud nejste věřící.
Ještě lepší je cestovat autobusem. Zde platí tzv. Murphyfo zákony nepřímé úměry – čím více cestujících jede autobusem, tím menší vozítko pro vás přijede. Velmi oblíbené se poslední dobou staly tzv. minibusy. A pokud potřebujete jet vy, zaručeně bude ta největší fronta.
Když se vám podaří nastoupit (ne všichni mívají takové štěstí, občas řidič zavře dveře se slovy: „Je plno, počkejte si na další.“ i když další autobus jede za dvě hodiny), určitě budete mezi posledními a budete tak mít velmi dobrý přehled o tom, co se děje na silnici, i když celou cestu budete stát (a věřte mi, že občas bude stát na vašich nohou i někdo jiný). Pravý požitek začíná, když se dostanete do kolony. Neustálé popojíždění má totiž za následek absolutní ztrátu stability. Opět mohu doporučit jako trénink pro zarputilé hráče famfrpálu.
Určitě vystupujete na jedné z posledních zastávek, takže na každé předchozí musíte nejprve vystoupit, pustit lidi tlačící se za vámi, a znovu nastoupit. Po třech zastávkách se tímto dostanete doprostřed autobusu, protože je známo, že kolik lidí vystoupí, dvojnásobný počet nastoupí. A až budete vystupovat vy, vždy se najde někdo, koho budete muset „obejít“. Schválně jsem to slůvko dala do uvozovek, protože všichni, kdo občas jezdíme autobusem, známe rozměr uličky mezi sedadly. Je téměř nemožné, aby se dva lidi vešli vedle sebe. A úplně nejlepší je, když má „zašprajcovaná“ osoba proporciálně velké pozadí.
Co říci závěrem? Že pokud máte potřebu trochu si zvýšit adrenalinovou hladinu v krvi a nejste dostatečně majetní, stačí zajít na nebližší vlakové, nebo autobusové nádraží a udělat si malý „výlet“ směrem do neznáma. Věřte mi, že adrenalinu budete mít až nad hlavu.