Je klidný podvečer, během kterého se nestalo nic zvláštního, hemžení nepřesáhlo obvyklou míru a i klábosící studenti ve Velké síni se chovají naprosto obvykle a obyčejně.
Kde se vzal, tu se vzal objeví se přímo ve středu hloučku studentů skřítek Půlnočníček s otázkou, zda konečně přišel včas, avšak už zběžné pohlédnutí do našich překvapených tváří ho přimělo pohlédnout na hodinky. Měli byste vidět jeho výraz! Nebohá skřítkova tvář se zkřivila vztekem, rozladěností, rozčilením a roztřeseným hlasem ze sebe vypravil vražedná slova:
„UKRADL MI RAFIČKY! PRAGÁČNÍČEK MI UKRADL RAFIČKY!“
Tváře několika studentů zvlnil mírný úsměv. Půlnočníček už je známá firma.
Na bezradný Půlnočníčkův ztrápený pohled zareagoval Lee Mortir, famfrpálový kapitán a bývalý prefekt Zmijozelu a ke skřítkovi se obětavě sklonil.
„Nemají ručičky“ postěžoval si Půlnočníček, načež mu Lee nabídl své vlastní, ty však odmítl a dal se do horlivého nadávání dosud nepřítomnému Pragáčníčkovi.
Nakonec si však rafičky nakonec vzal, avšak zrovna když byl na odchodu, či spíše ostýchavému úprku, objevil se v rohu místnosti nesměle Pragáčníček.
„TY! UKRADL JSI MOJE RAFIČKY! PAK NEVÍM KOLIK JE HODIN A CHODÍM DO VS POKAŽDÉ, KDYŽ SE PROBUDÍM!“
Rozkřikl se Půlnočníček zlostí celý rudý.
„Já ne!“ To já ne, to Trapáček!“ Bránil se Pragáčníček, ale to Půlnočníčka očividně nezajímalo.
To už studenty zaujalo a kolem celého výjevu utvořili poměrně velký kruh.
Chytil Pragáčníčka za tričko a pokoušel se z něj vymámit své rafičky.
Těžko říct, co by se si skřítci provedli kdyby roztržku svým náhlým vpádem rázně nepřerušila paní Trapáčková s válečkem na těsto v ruce.
Její tvrzení, že Trapáček nic vyvést nemohl, protože je zásadně doma a to jejím přičiněním oběma skřítky otřáslo a snad nikoho nepřekvapilo, že se záhy nezdráhala váleček (který se mimojiné osvědčil jako velmi účinná zbraň) použít. To už ale byli oba skřítci dávno na útěku, ale ozvěna dolehla i k nám.
Těžko tedy říct, kdo byl ve skutečnosti na vině, jedno je ale jisté: Spor byl spolehlivě zažehnán…