Pokaždé se pousměji nad výpadkem elektřiny. Je zcela jasné, že jakmile vše naskočí, čekají svět bouřlivé stížnosti na nedokonalý a pomalý systém oprav. V dnešní době si totiž neumíme představit svůj život bez elektrické energie.
Ihned po probuzení začne v každé domácnosti hrát rádio, bublat varná konvice a sem tam vyskočí nějaká ta topinka. Den pokračuje ve znamení blikajícího monitoru, bzučícího mobilu a těžkého dýchání tiskárny nebo scanneru. Blikání žárovek ve ztemnělých skladech a prskání přepáleného oleje na pánvi doprovází město v jeho každodenní jízdě po eskalátoru. Ve tmě se rozsvítí v milionech domácnostech světla, na ulicích září pouliční osvětlení a neonové reklamy či osvětlené billboardy, které už skoro nikdo nečte. Život sám o sobě běží po drátech elektrického napětí.
A pak bum.
Spadne strom, prožene se vítr a elektřina nikde.
Začne chaos. Lidé jsou tak dezorientovaní, že neví, co mají dělat a co nedělat. Snaží se naštvaně dovolat na pevné linky energetických firem a jsou rozzuřeni, když jim nikdo neodpovídá. Čaj se pije studený a přikusuje kus chleba. Stravovací návyky vegetariána se změní ihned poté, co neodhadne v lednici, co je klobáska a co mrkev. Dospělí lidé začnou mít strach z tmy a okřikují své rozjařené děti, které na ně bafají zpoza rohu. Baterie v notebooku nejvyššího šéfa ve firmě nejsou nesmrtelné … zato zaměstnanci ano. Napětí se stupňuje. A bohužel ne v elektrických zásuvkách.
Já osobně jsem poslední velký výpadek elektřiny prožila během víkendu v ekologickém centru. Myslela jsem, že mě nemůže nic překvapit. Mýlila jsem se. Když se vypnula elektřina, přestalo fungovat vše, včetně tekoucí vody. Středisko pokročilo ve svém alternativním způsobu přežití tak daleko, že odmítá vodu z města a má svou vlastní. Bohužel na elektrické čerpadlo.
Zanedlouho mě čeká víkend v Olomouci. Už nyní balím do batohu oblíbené krabičky sirek, balík svíček a zřejmě s sebou poprvé potáhnu i barel pitné vody.